O Rumunsku a česko-rumunských vztazích

Obsah této stánky:



 

Úvod

            První kapitola je z velké části popisná. Představuje pohled na Rumunsko (nezabarvený a bez předsudků) a seznamuje čtenáře s touto zemí po stránce geografické, demografické či ekonomické. V kapitole se z velké části věnuji také historii Rumunska a česko-rumunských vztahů, zejména dvacátému století a společnému vývoji obou zemí v době budování komunizmu a v době ekonomické transformace.

            Druhá kapitola je analýzou současných česko-rumunských obchodních vztahů. Kapitola analyzuje český export do Rumunska i rumunský export do České republiky. Další podkapitola pak popisuje Rumunsko z pohledu českého investora, a to jednak obecně ve smyslu investičního prostředí, ale také uvádím konkrétní zkušenosti českých firem s investováním v Rumunsku. Nedílnou součástí této kapitoly jsou i specifika rumunského trhu, která je nutné znát, či která mohou napomoci úspěšnému podnikání v této zemi.

            Třetí a poslední kapitola této práce je zaměřena na důsledky novodobé globální hospodářské recese pro vzájemné česko-rumunské vztahy a zobrazuje možná další směřování česko-rumunských obchodních vztahů, také s přihlédnutím ke změnám, které recese způsobila. Dále zde popisuji systém podpory vzájemných vztahů ať už na vládní či nevládní úrovni. Tato podpora je pro budoucnost vzájemných vztahů velmi důležitá. Na konci kapitoly jsem se pak pokusil shrnout silné a slabé stránky Rumunska pro vzájemné obchodní vztahy, stejně jako příležitosti a hrozby, které mohou představovat. Jedná se o určitý druh mutace SWOT analýzy, která se používá v marketingu.

1.    Rumunsko a historie vztahů s ČR

 

1.1.      Rumunsko – charakteristiky země

1.1.1.                       Geografická charakteristika

Rumunsko leží na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Je to největší země v tomto regionu. S rozlohou 238 391 km2 je asi třikrát větší než Česká republika. Na severozápadě hraničí Rumunsko s Maďarskem, na severu s Ukrajinou, na severovýchodě s Moldavskou republikou a opět s Ukrajinou, na jihu s Bulharskem a na západě se Srbskem.

            Kromě hranice s Bulharskem a Maďarskem jsou od 1. 1. 2007 rumunské hranice rovněž vnějšími hranicemi Evropské unie. Pobřeží Černého moře na východě je dlouhé 234 km.

            Reliéf Rumunska je velice různorodý. Ve středu země se nachází Transylvánská plošina, kolem které se tyčí Karpatský oblouk. Nejvyšší horou je Moldoveanu s výškou 2544 metrů nad mořem. Pohraniční oblasti Rumunska tvoří většinou nížiny. Jedná se o Velkou uherskou nížinu na západě, Velkou valašskou nížinu na jihu a Moldavskou nížinu na východě. Největší a také nejdůležitější řekou v Rumunsku je Dunaj. Tvoří část státní hranice se Srbskem a většinu hranice s Bulharskem. Poté se stáčí mírně na sever a vlévá se do Černého moře, přičemž tvoří rozsáhlou deltu, která je domovem mnoha vzácných živočichů. Další velmi významnou řekou v oblasti je Prut, který tvoří přirozenou hranici mezi Rumunskem a Moldavskou republikou a dnes zároveň vnější hranici Evropské unie.

1.1.2.                       Demografická charakteristika

            V roce 1990 mělo Rumunsko 23 206 720 obyvatel. Od tohoto roku však jejich počet klesá. Poslední kompletní údaje o počtu obyvatel jsou z roku 2006. Z těchto údajů vyplývá, že Rumunsko má už pouze 21 584 365. Tento pokles (viz graf následující za tímto odstavcem) je způsoben jednak faktem, že od roku 1992 byl počet nově narozených vždy menší než počet zemřelých, ale také tím, že mnoho obyvatel po pádu železné opony z Rumunska emigrovalo, zejména do Itálie. Pokles je velice rovnoměrný a zřejmě bude i nadále pokračovat. Prozatím neexistuje odhad, kde by se úbytek rumunské populace mohl zastavit.

Graf č. 1:  Vývoj počtu obyvatel v Rumunsku

            Rumunsko je na evropské poměry málo urbanizovanou zemí. V roce 2004 žilo ve městech 54,9 % obyvatel. Muži se v Rumunsku průměrně dožívají 68,7 let a ženy 75,8 let. Hlavně u mužské části populace lze tento údaj v rámci Evropy považovat za nízký. Na jednom kilometru čtverečním žije v průměru 90,9 obyvatel. 89,5 % obyvatel Rumunska má i rumunskou národnost a 6,6 % obyvatel se hlásí k maďarské menšině. Zbytek obyvatel tvoří zejména menšina romská, německá a ukrajinská.

            Zajímavostí je pak oblast Banát na západě země, kde žije početná česká komunita. Dodržují se zde staré české tradice a používá se čeština. Rumuni jsou věřící národ; 87 % z nich se považuje za pravoslavné křesťany a 6,8 % za římské katolíky. Dodržují se církevní zvyky jako například náboženské svatební obřady, křty či pohřby.

1.1.3.                       Ekonomická charakteristika

            Stejně jako ostatní země střední a východní Evropy bylo i Rumunsko čtyřicet let součástí socialistického bloku, kde hospodářství bylo založeno na plánovaní bez  respektování tržních principů. V roce 1989 však došlo ke kolapsu socialistické soustavy a bylo nutné provést reformy ve všech ekonomických odvětvích, aby se země dokázala začlenit do světa řízeného tržními principy.

            Vývoj české i rumunské ekonomiky po roce 1990 je velice podobný (viz následující graf).  Nejprve následoval pokles hospodářské aktivity způsobený změnou ekonomického systému, dále pak období pozvolného růstu či stagnace. Po roce 2000 zažily obě země výrazný růst ekonomik, který byl ukončen až celosvětovou hospodářskou recesí v roce 2009, které následně blíže věnuji ve speciální kapitole. Graf je vypracován z údajů Mezinárodního měnového fondu a slouží spíše pro zobrazení trendů. Pro snadnější srovnání je použito amerického Dolaru, při studiu grafu by se tedy měl zhodnotit i vývoj směnného kurzu Dolar/Koruna a Dolar/Leu. Pro ilustraci vývoje ekonomik však považuji toto zobrazení za dostatečné. V této kapitole budou použita data z roku 2008, pokud není uvedeno jinak.

Graf č. 2: Vývoj české a rumunské ekonomiky, v USD, v běžných cenách

            Hrubý domácí produkt v běžných cenách však není zdaleka všeříkající ukazatel, nezohledňuje totiž téměř dvojnásobný počet obyvatel Rumunska.  Pokud bychom tedy uvažovali HDP v běžných cenách v přepočtu na obyvatele, dosahoval by tento ukazatel podle MMF v roce 2008 pro Rumunsko hodnoty 9291 USD a pro Českou republiku 21027 USD. Průměrný Čech tedy vytvoří asi dvojnásobný produkt než průměrný Rumun.

            Dalším vhodným ukazatelem, který nám může něco prozradit o růstu životní úrovně obyvatelstva, je růst reálného HDP, tedy růst hrubého domácího produktu, který je vztažen k cenové hladině výchozího roku. Jak ukazuje níže uvedený graf, kopíruje Rumunsko vývoj ostatních transformujících se ekonomik. Po roce 1989 tedy došlo k reálnému snižování životní úrovně, ke stabilnímu růstu pak po roce 2000. Tempo růstu reálného HDP po roce 2000 se pohybovalo v rozmezí od 4 % do 8,5 %. Následující graf porovnává vývoj reálného HDP v Rumunsku a v ostatních ekonomikách označovaných Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj jako transformující se ekonomiky. Vývoj je v zásadě podobný, až na období 1993 – 1998.

Graf č. 3: Vývoj reálného HDP (1989 = 100)

Zdroj dat: Evropská banka pro obnovu a rozvoj, [online] [01. 11. 2009], http://www.ebrd.com/country/country/romania/econo.htm#gdp

 

            Pokud bychom chtěli zohlednit do HDP/obyvatele i cenové hladiny a kupní sílu obyvatel, použijeme ukazatel HDP/obyvatele v paritě kupní síly. Ten za stejných podmínek dosáhl hodnoty 12579 USD v případě Rumunska a 25395 USD v případě České republiky.

            Pokud promítneme do podílu rumunský HDP/obyvatele v paritě kupní síly a HDP/obyvatele v běžných cenách, vyjde nám číslo 1,35. Tímto jsme získali hodnotu ukazatele ERDI (Exchange Rate Deviation Index), což je ekonomický ukazatel, který porovnává nominální kurz s kurzem odpovídajícím paritě kupní síly. Číselně je roven reálnému kurzu, který porovnává zahraniční a domácí cenovou hladinu. Rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli je tedy pouze v interpretaci výsledku. Výsledek 1,35 poukazuje na skutečnost, že vnitřní kupní síla rumunského leu je větší než jeho vnější kupní síla. To znamená, že si Rumun za svůj plat může doma koupit větší množství zboží a služeb, než v zahraničí. Koeficient ERDI je však na nejnižší úrovni od roku 1990. Vývoj kurzu ERDI naleznete v příloze.

            Rumunsko má dlouhodobě výrazný deficit zahraničního obchodu, který také z největší části zapříčiňuje negativní bilanci běžného účtu. Rumunsko vyrovnává bilanci běžného účtu zejména přílivem zahraničních investic, jejichž hodnota v roce 2008 dosáhla asi devíti miliard euro. Tento příliv vyvážil 53 % deficitu běžného účtu. Dalších 6,4 miliardy EUR do ekonomiky přišlo ve formě transferů. Více než dva miliony Rumunů totiž pracuje v zahraničí a značnou část vydělaných peněz posílají domů.

            Co se týče ratingu mezinárodních ratingových agentur, není na tom Rumunsko zrovna nejlépe. Od  Standard&Poor´s získalo Rumunsko v roce 2008 pro úvěry v cizích měnách rating BBB- a rating BBB pro úvěry v leích. Ostatní ratingové agentury hodnotí Rumunsko velmi podobně. Oproti roku 2007 se rating Rumunska mírně zhoršil nebo zůstal na stejné úrovni.

            Nezaměstnanost osob mezi 25 a 64 lety je v Rumunsku tradičně nízká. Mezi léty 2000 a 2008 se pohybovala mezi 4 a 7 %, přičemž v roce 2008 dosahovala hodnoty velmi dobrých 4,7 %.

            Inflace sužovala Rumunsko zejména na začátku devadesátých let, kdy dosahovala tempa růstu i přes 250 %. Od roku 1997 pak klesala až do roku 2007 na 4,8 %, k mírnému nárůstu, a to na 7,8 %, pak došlo v roce 2008 (viz následující graf).

Graf č. 4: Vývoj roční inflace v Rumunsku

1.1.4.                       Leu – rumunská národní měna

            Rumunskou národní měnou je Leu, v množném čísle lei. Jeden Leu se dělí na 100 bani (jednotné číslo Ban). V období ekonomické transformace trpěl vysokou inflací (viz graf v předchozí kapitole), což dospělo k situaci v roce 2005, kdy ceny vyjádřené v Leích měly příliš mnoho cifer a počítání se stávalo velice složitým.

            Obyčejný chléb se dal pořídit za částku v řádech tisíců lei. U dražšího zboží se pak ceny uváděly většinou v eurech. Mnoho obchodníků pak dokonce vyžadovalo, aby za něj zákazníci v eurech či amerických dolarech i zaplatili. Při platbě v Leích bylo potřeba nepřiměřené množství bankovek, což Rumunům činilo značné problémy s jejich přenášením. Na tomto faktu mohli profitovat snad jen obchodníci, kteří prodávali objemné peněženky.

            Další nevýhodou takto znehodnocené měny bylo omezení výskytu mincí. Bani zanikly úplně a mince o nominální hodnotě 500 a 5000 lei měly velmi nízkou hodnotu a tak se používaly velmi zřídka. Problém to představovalo mimo jiné na parkovištích u supermarketů a hypermarketů, kde se auta musela vyhýbat volně zanechaným nákupním vozíkům. Mince se nepoužívaly, a tak Rumuny nic nenutilo odvézt nákupní vozík na své místo. Dražší obchody, které dbaly na svou pověst, zaměstnávaly speciální pracovníky, kteří na parkovištích sbírali nákupní vozíky. Absence mincí také činila problém při nákupech v nápojových a jídelních automatech, u kterých se musely konstruovat nákladnější systémy na rozpoznávání bankovek.

            Kvůli problémům souvisejícím s nominální hodnotou rumunských bankovek provedlo Rumunsko 1. července 2005 měnovou reformu. Byl zaveden tzv. nový rumunský Leu. Kód měny se změnil z ROL na RON. Kurz byl stanoven na hodnotě 10 000 ROL = 1 RON. Znovu byly do oběhu zavedeny bani o nominální hodnotě 1, 5, 10 a 50 Bani. Opět platí poměr 1 Leu = 100 Bani. Bankovky jsou emitovány v hodnotách 1, 5, 10, 50, 100, 200 a 500 nových Lei. Nová pětistovka je ekvivalent pěti milionů starých Lei.

            Do 31. prosince 2006 byl v oběhu současně starý i nový Leu. Přechod z jedné měny na druhou byl velice pomalý a až zbytečně uměle prodlužovaný. Například v průběhu společného oběhu vydávaly bankomaty staré bankovky, i když je to jedna z velmi snadných cest, jak uvést do oběhu bankovky nové. Rumuni si na existenci dvou velmi odlišných měn zvykli, ale pro turisty se stalo přepočítávání milionů a desítek noční můrou.

            V momentě, kdy Rumunsko vstoupilo 1. ledna 2007 do Evropské unie, skončila také platnost starého rumunského Leu.

 

1.2.              Historie česko-rumunských vztahů

            Pro pochopení současných česko-rumunských vztahů opravdu do hloubky je nutné se seznámit s jejich historií. Zejména společná komunistická minulost ovlivňuje podobu vzájemných vztahů dodnes. Velmi zajímavou a unikátní roli sehrálo Rumunsko během druhé světové války, proto i toto téma rozebírám rozsáhleji, než by se zdálo potřebné. Data v této kapitole vycházejí z knihy: TREPTOW, Kurt W. : Dějiny Rumunska, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2000, ISBN: 80-7106-348-7 pokud není uvedeno jinak.

1.2.1.                       Nástin prvopočátků vzájemných vztahů

            První prokázané intenzivní obchodní styky mezi českými zeměmi a Rumunskem spadají do období vlády Přemyslovců. V té době Rumunsko existovalo v podobě tří velkých knížectví: Moldavského (na východě), Valašského (na jihu) a Sedmihradského (na severu). Český groš se tehdy stal dokonce oběžnou mincí v některých oblastech Sedmihradska. Do Rumunska se vyváželo zejména české sukno, které sice nebylo příliš kvalitní, zato však velmi levné. Oblíbené byly rovněž české klobouky.

            Středověk mezinárodnímu obchodu příliš nepřál, ten česko-rumunský byl téměř bezvýznamný. Česko-rumunské vztahy byly spíše tvořeny duchovními hodnotami – zejména Husovo učení ovlivnilo spoustu nejen mladých Rumunů. Kromě duchovních hodnot bylo do Rumunska přeneseno i bojové umění husitů. V Brašově se podle českých návrhů vyráběly tzv. husitské vozy a děla. V roce 1443 byla husitská taktika uplatněna v boji proti Turkům.

 

            Za další období intenzivních česko-rumunských vztahů lze považovat druhou polovinu devatenáctého století. Mezi lety 1854 a 1857 okupovala rakousko-uherská vojska část Valašska a Moldavska. Díky intenzivním kontaktům z minulosti se české okupační jednotky s rumunským obyvatelstvem spřátelily. V šedesátých letech se pak čeští národní obrozenci v prohlášeních zastávali Rumunů v Sedmihradsku, kteří čelili pomaďaršťování, a stejně tak se rumunští představitelé stavěli k poněmčování českých zemí. V roce 1878 se tři rumunská knížectví spojila a vzniklo tak jednotné Rumunské království v čele s Karlem I.

1.2.2.                       Vzájemné vztahy v meziválečném období

 

            První světová válka skončila kromě jiného vznikem samostatného Československa, což umožnilo vznik československo-rumunských styků na státní úrovni. 11. srpna 1919 vyslalo Československo do Rumunska zmocněnce, který měl zajistit založení trvalé diplomatické mise. Již předtím ale existovaly neoficiální vztahy doprovázené přátelskými návštěvami státníků. V období první republiky bylo pro nás Rumunsko sousední zemí. Podkarpatská Rus měla na jihu hranice s Rumunskem. A právě Podkarpatská Rus byla příčinou největších problémů, protože se státy přely o přesný průběh hranice.

            30. ledna 1920 se velvyslancem Československa v Rumunsku stal Bohumil Čermák. 7. srpna 1920 byl do funkce jmenován první rumunský velvyslanec v Praze a dne 15. září téhož roku předal prezidentu Masarykovi pověřovací listiny. Tento den lze tak považovat za oficiální zahájení československo-rumunských diplomatických styků. 23. dubna 1921 byla v Bukurešti podepsána československo-rumunská dohoda o obranném spojenectví, která zavazovala oba státy k vzájemné pomoci v případě útoku ze strany Maďarska. Tato smlouva byla jednou ze tří dvoustranných smluv mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií. Smlouvy dohromady tvořily obranný pakt zvaný „Malá dohoda“.

            Vedle diplomatických styků se již od vzniku Československa rozvíjely i hospodářské vztahy. Od února 1919 působilo v Bukurešti československé obchodní zastoupení. Rumunské obchodní zastoupení v Praze vzniklo v prosinci téhož roku. Hned od počátku se v obchodu s Rumunskem angažovaly velké české firmy jako Baťa, Poldi či Škoda. Rumunsko k nám zase začalo dovážet ropu ze svých ložisek. První mezistátní obchodní dohoda byla podepsána 23. dubna 1921. Ale již dříve docházelo k mezistátním obchodním jednáním, která měla za následek uzavírání dvoustranných dohod jako například dohody o železniční dopravě z března roku 1919.

            Vzájemný obchod solidně rostl, ale v absolutním vyjádření stále netvořil nijak závratné sumy. Relativně nedosahoval ani pěti procent. V tomto období, a vlastně až dodnes, byl významnější náš vývoz do Rumunska než opačně. Československo bylo v meziválečném období v průměru pátým největším dovozcem do Rumunska. Z Československa se dovážely hlavně stroje a textil. V opačném směru nejvíce putovaly potraviny, ropa a další suroviny.

            V červnu 1930 byla stará obchodní dohoda nahrazena novou, která zůstala v platnosti až do začátku druhé světové války. Vzájemný československo-rumunský obchod nebyl v důsledku velmi dobrých politických vztahů výrazně poškozen světovou hospodářskou krizí. 22. ledna 1934 podepsali zástupci obou stran protokol, který obsahoval opatření k zastavení poklesu vzájemného obchodu. Díky snahám obou stran se do roku 1935 zvýšil objem obchodu o 20 %. Obchodní bilance v tomto roce skončila deficitem v neprospěch Rumunska. Naproti tomu hned v následujícím roce zaznamenalo Rumunsko výrazně aktivní obchodní bilanci s Československem.

            Počínaje rokem 1934 se významným vývozním artiklem Československa stávají zbraně. V tomto roce se jich do Rumunska vyvezlo za 34 milionů Kčs, o rok později už za 196 milionů Kčs. Jednalo se jednak o děla či vojenské transportéry, ale i o zakázky na celé muniční továrny. Mezi lety 1935 – 1938 dodaly československé zbrojovky Rumunům zbraně za 1,3 miliardy Kčs. Tyto obchody byly doprovázeny řadou korupčních afér. Československé banky financovaly mnoho státních projektů v Rumunsku, ale značná část těchto finančních prostředků beze stopy zmizela.

            Bez zjevných příčin však rumunsko-československé vztahy začaly pomalu chladnout. V březnu roku 1938 představitelé Rumunska prohlásili, že v případě konfliktu mezi Československem a Německem zůstanou neutrální a v září tohoto roku deklarovali, že nemají nic proti případnému připojení jižního a východního Slovenska k Maďarsku, odmítli však připojení celého Slovenska. Stejně tak Rumunsko podporovalo polské územní požadavky. Postoj občanů Rumunska byl však od toho vládního zcela odlišný. I z tohoto důvodu tak Rumunsko zamítlo plán na rozdělení Podkarpatské Rusi mezi Polsko a Rumunsko, což navrhovali Poláci.

1.2.3.                       Dvě tváře Rumunska během druhé světové války

            Pověstným hřebíčkem do rakve československo-rumunských vztahů pak byl fakt, že se Rumunsko v létě roku 1941 připojilo k Německému útoku na Sovětský svaz, který v té době okupoval východní část Rumunska, Besarábii (dnešní Moldavská republika). Hlavním velitelem rumunských vojsk byl generál Antonescu. Rumunsko vyslalo do Anglie a Francie vzkaz, že se jen snaží připojit zpět území násilně zabraná v roce 1940 (na východě Sovětským svazem a na severu Maďarskem). Německo bylo jediným státem, který projevil ochotu pomoci Rumunsku při obraně národní suverenity proti silnému Sovětskému svazu. Hitler Rumunům slíbil pomoc při zpětném dobývání ztracených území.

            Němci však svůj slib nedodrželi, naopak rumunští vojáci byli posíláni do téměř sebevražedných a nesmyslných misí. Po porážce u Stalingradu chtělo Rumunsko z války vystoupit a dojednat mír s oslabeným Sovětským svazem. Rumuni si za žádnou cenu nepřáli sovětskou okupaci, a proto navrhli západním spojeneckým vojskům, že se jimi dobrovolně nechají obsadit. Tento návrh byl však odmítnut s odůvodněním, že spojenci postupují jednotně. Takovýchto pokusů bylo během války více. Rumuni se nechtěli vzdát své samostatnosti. Britský generál Wilson vyzval Rumunsko k okamžité kapitulaci a k nekladení odporu Rudé armádě. Sovětský svaz trval na jednoznačném označení Rumunska jako agresora.

            4. srpna 1944 byl Antonescu pozván k Hitlerovi. Antonescu požadoval, aby mu vůdce slíbil, že se bude snažit udržet sovětskou frontu alespoň tam, kde je, a že nenechá Rumunsko Rusům na pospas. Žádal ho také, aby bylo Rumunsko účinněji bráněno proti spojeneckým náletům, které začaly v dubnu roku 1944. Poté, co se k bombardování připojil v srpnu 1944 Sovětský svaz, nařídil Antonescu ustoupit. O tři dny později rozvázal pakt s Německem a prohlásil, že je připraven na vyjednávání se Sovětským svazem.   23. srpna byl zatčen rumunským králem a Rumunsko vystoupilo z války. Němci dostali patnáct dní na to, aby se z Rumunska v poklidu stáhli.

            Bukurešť však byla následující den bombardována německými letadly a Rumunsko vyhlásilo říši válku. Šestnáct rumunských divizí bojovalo po boku Rudé armády a postupně se probilo přes Maďarsko a Rakousko do Československa. Celkem při této výpravě Rumunsko přišlo o 170 tisíc vojáků. Rumunsko přineslo hned po Sovětech, Britech a Američanech nejvíce obětí na spojenecké straně, a to podle čelných představitelů Spojeneckých vojsk pomohlo válku zkrátit o několik měsíců. Stále však nemělo jistotu, že jeho území zůstane svobodné. A stal se pravý opak. Rumunsko muselo uznat hranice z roku 1941, a tedy přenechat Besarábii Sovětskému svazu, muselo přiznat status agresora a nechat se okupovat Rudou armádou. Také se Rumunsko muselo zavázat splácet reparace. Churchill se po válce sešel se Stalinem a přislíbil mu, že může mít v Rumunsku 90% převahu na oplátku za 90% převahu západu v Řecku. Tím byl osud nezávislosti Rumunska zpečetěn.

            7. dubna 1945 došlo k oficiálnímu obnovení diplomatických vztahů. Od roku 1946 opět fungovala obě velvyslanectví. Československo podporovalo požadavek Rumunska, aby bylo prezentováno jako spojenecký stát, ne jako válečný agresor. Většina majetku československých firem v Rumunsku z doby před válkou byla ve správě rumunských úřadů a jednání o jeho navrácení bylo blokováno sovětskými zástupci v těchto firmách. V lednu 1947 přijelo do Československa po dohodě několik tisíc Rumunských zemědělců. Mnoho z nich se zde usadilo natrvalo. Během roku 1947 se hospodářství Rumunska zcela sesypalo. Rozsáhlé oblasti byly postiženy hladomorem, což bylo zčásti řešeno Československou potravinovou pomocí. Komunisté obvinili z krize starý režim a ujali se moci. 30. prosince byl rumunský král Mihai, který vládl Rumunsku od roku 1940, přinucen abdikovat a okamžitě opustil Rumunsko. Následující den pak byla vyhlášena Rumunská lidová republika. V únoru 1948 dovršili komunisté puč i v Československu a obě země tak mohly začít psát svou historii budování komunizmu.

1.2.4.                       Budování komunizmu v Rumunsku

            Z předchozí části mé práce je patrné, že cesta Československa a Rumunska k zavedení socializmu byla velmi rozdílná. Československo bylo z větší části osvobozeno Rudou armádou (za přispění Rumunské armády) a proto si zde Sovětský svaz nárokoval svůj vliv. Navíc byla v té chvíli sovětská přítomnost vnímána veskrze pozitivně. Byli to vojáci - osvoboditelé. A i z toho důvodu zvítězila Komunistická strana v parlamentních volbách. Ale Rumunsko nebylo osvobozeno Sovětským svazem. Naopak se po celou dobu snažilo zabránit sovětské přítomnosti na svém území.

            21. července 1948 byla v Bukurešti podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou. Československo i Rumunsko se spolu s dalšími zeměmi střední a východní Evropy staly součástí sovětského vojensko-politického bloku, kde rozhodující slovo měla Moskva. Co se týče hospodářské spolupráce ve východním bloku, tak roku 1949 byla založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Politické a vojenské otázky se měly na nadnárodní úrovni řešit na základě Varšavské smlouvy z roku 1955.

            V tomto období byl vzájemný obchod velmi významný. Československo výrazně pomáhalo při industrializaci Rumunska. Dodávalo rozsáhlé investiční celky a budovalo dokonce i celé nové podniky na území Rumunska. Postupně se Československo vypracovalo na pozici druhého největšího obchodního partnera Rumunska hned za Sovětským svazem. Z Rumunska se do Československa vyvážely průmyslové výrobky, suroviny a potraviny a od sedmdesátých let i osobní automobily. Rumunský podíl na celkovém importu do Československa však nedosahoval tak významné úrovně, jak tomu bylo z druhé strany.

            Rumunsko se stávalo čím dál tím víc oblíbenou destinací českých turistů. Na pobřeží Černého moře byla čeština jedním z nejčastěji znějících jazyků. Mnoho Čechoslováků také začalo objevovat krásy Rumunského vnitrozemí, zejména impozantních Karpat. Vše musíme samozřejmě brát s rezervou, jelikož si občané socialistických zemí nemohli v této době příliš vybírat, kam pojedou na dovolenou.

1.2.5.                       Rumunský vůdce - Nicolae Ceauşescu

            22. března 1965 byl do čela Rumunské komunistické strany zvolen Nicolae Ceauşescu, charismatický a cílevědomý politik, který chtěl obnovit hrdost rumunského národa a vyvrátit mýtus o osvobození Rumunska Rudou armádou. Rumunsko již před jeho nástupem k moci přitahovalo pozornost západoevropských demokracií. Rumunští politici nebyli tak pevně svázáni s Kremlem jako představitelé ostatních komunistických satelitů Sovětského svazu. Západ považoval Rumunsko za jakéhosi „Trojského koně“ ve východním bloku.

            Ceauşescu sliboval zmírnění politického režimu. V roce 1967 povolil zřizování soukromých obchodů, restaurací a penzionů, což v Československu nepřipadalo v úvahu. Ceauşescu pořádal velká lidová shromáždění, kde lidem hlásal svou vizi rumunského národa. Chodil mezi dělnickou třídu, cestoval po celé zemi a navštěvoval i obyvatele na venkově i komunity národnostních menšin. Naproti tomu, ke svým spolupracovníkům se takto přívětivě rozhodně nechoval. Prováděl čistky všude tam, kde ho mohl někdo ohrozit.

            Jeho liberálnější smýšlení se však odrazilo téměř ve všech oblastech. Rumunští spisovatelé nebyli tolik svázáni cenzurou jako v jiných státech východního bloku. Ze škol vymizela povinná ruština a byla nahrazena především výukou francouzštiny, angličtiny a němčiny. Na některých vysokých školách se v těchto jazycích i vyučovalo. Rumunské univerzity byly v kontaktu s vysokými školami na západě, a to včetně univerzit ve Spojených státech amerických. Komunistická strana tak získala i sympatizanty z řad intelektuálů.

            V ekonomické oblasti byl důraz kladen na rozvoj těžkého průmyslu. Ceauşescu chtěl z Rumunska udělat vývozce strojírenských výrobků, jakým bylo například Československo, ale Rumunské výrobky byly nekvalitní, a proto našly odbytiště spíše na trzích Afriky a Asie. Ceauşescu dbal také na rozvoj těžby a zpracování ropy, aby se ještě více snížila závislost jeho země na Sovětském svazu. Životní úroveň obyvatel rostla a Ceauşescu byl velmi oblíbený. Nedlouho po svém uvedení do funkce učinil čtyři zásadní politická rozhodnutí, která posílila jeho mezinárodní postavení a respekt:

·         nepřerušil diplomatické styky s Izraelem v roce 1967 poté, co Izrael zvítězil ve válce s Egyptem, Sýrií a Jordánskem – zbytek východního bloku styky přerušil

·         navázal plnohodnotné diplomatické styky se Spolkovou republikou Německo

·         povolil rumunským židům připojení k Světovému židovskému kongresu

·         odmítl účast na vojenském útoku zemí Varšavské smlouvy proti Československu v roce 1968

            Zejména poslední bod je zjevně z hlediska našich vzájemných vztahů s Rumunskem klíčový. O této vojenské akci Ceauşescu prohlásil, že je velkou hrozbou pro mír v Evropě a navíc velkou ostudou pro celý východní blok. Po tomto aktu již všem muselo být jasné, že rumunská nezávislost na politice Sovětského svazu je naprosto reálná.

            Do Rumunska navíc začali jezdit i představitelé západních mocností. Nejdříve přijel Ceauşesca navštívit britský ministerský předseda Wilson následován francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem. V létě 1969 Rumunsko navštívil americký prezident Richard Nixon. Do té doby americký prezident žádnou jinou komunistickou zemi nenavštívil. V roce 1971 se Rumunsko stalo členem GATT (General Agreement on Tariffs and Trade, Všeobecná dohoda o clech a obchodu). Styky s komunistickými zeměmi byly sice mírně utlumeny, ale rozhodně ne zanedbávány.

            Od své návštěvy Severní Koreje v roce 1971 však začal Ceauşescu zastávat názor, že lidé by měli být více směrováni k plánovaným cílům a také více kontrolováni. Od roku 1967 zastával Ceauşescu funkci „prezidenta“. Tato funkce byla vytvořena speciálně pro něj. S růstem spotřeby ropy země přestávala být energeticky soběstačná. Rumunsku prudce rostla zahraniční zadluženost a zemědělství přestávalo stačit pokrývat domácí potřeby. Životní úroveň obyvatelstva začala klesat. Navíc v roce 1977 postihlo Rumunsko silné zemětřesení s centrem blízko hlavního města. 1500 lidí zemřelo a 35 tisíc budov bylo zničeno.

            Po celé zemi propukaly mohutné dělnické nepokoje. Příslušníci tajné komunistické informační služby začali opět masivně odstraňovat nepohodlné osoby. Nedostatek surovin nutil Rumunsko neustále se politicky přibližovat k Moskvě. Čím víc se přibližovalo k Moskvě, tím více se oddalovalo od západu. Obchodní vztahy s Československem to však příliš neovlivnilo.

            Ceauşescu se v 80. letech rozhodl splatit zahraniční dluh, proto velmi omezil dovoz a naopak vše soustředil na vývoz se současným omezením rumunské spotřeby. Veřejné osvětlení na vesnicích bylo zrušeno a ve městech utlumeno. V dubnu 1989 byl opravdu celý rumunský zahraniční dluh splacen. V roce 1987 napadl Ceauşescovu politiku Ion Iliescu. Později se k němu přidalo i šest vysoce postavených komunistů, stejně jako v exilu žijící rumunský král Mihai. Odpor k režimu byl také patrný v ulicích. Série demonstrací proti režimu Nicolae Ceauşesca začala 17. prosince 1989 v Timişoaře (Temešváru), kde rozlícený dav vyplenil budovu krajského výboru strany.

            Za pomoci rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky se pak zprávy o události rozšířily do celého Rumunska a protesty propukly i v dalších městech. Bukurešť se přidala 21. prosince. Po celou dobu hlásaly zahraniční rozhlasové stanice, že v Rumunsku při demonstracích umírají lidé po tisícovkách. Tyto informace se však nikdy nepotvrdily. Ceauşescu se na poslední chvíli pokoušel občany ve svých projevech uklidnit, což se mu však nepodařilo. I se svou ženou pak uprchl z Bukurešti. Vzápětí byl dopaden a po krátkém vojenském soudu byli oba dva popraveni.

1.3.      Vzájemné vztahy během ekonomické transformace

 

            Poté, co v Rumunsku padla komunistická vláda, byla vytvořena prozatímní rada v čele právě s Iliescem. První poválečné demokratické volby v Rumunsku se konaly 20. května 1990.  Do té doby vzniklo mnoho malých politických stran a hnutí. Iliescova Fronta národní spásy získala 66 % hlasů a zvítězila. Sám Iliescu pak v prezidentských volbách získal 85 % hlasů a stal se prvním rumunským demokratickým prezidentem.

            Současný pád komunizmu v obou zemích předznamenal i další společnou cestu vytváření demokratických režimů založených na tržním principu. Ale obě země měly své domácí problémy, se kterými se nejprve musely vyrovnat. Navíc Československo se již od počátku snažilo ekonomicky spolupracovat v prvé řadě se západními zeměmi (hlavně s Německem). Na druhé straně Rumunsko zase trpělo určitým odloučením od ostatních států kvůli bývalému Ceauşescově režimu. Zejména západní země, které ze začátku v Ceauşeskovi viděly „trojského koně“ východního bloku, a které následně šokoval úplný obrat  Ceauşeskovy politiky, neměli v Rumunsko ani po pádu železné opony žádnou důvěru.

            Po rozpadu východního bloku se Rumunská ekonomika prakticky sesypala. Propad ekonomiky postihl téměř všechny země střední a východní Evropy, ale situace v Rumunsku byla, například oproti té v Polsku či Maďarsku, výrazně horší. Viz následující graf.

Graf č. 5: Vývoj HDP vybraných ekonomik před a po pádu socialistického režimu, v běžných cenách, v miliardách USD

            Pro období 1985 až 1992 jsou data označená v grafu „České území“ hodnoty HDP vytvořeného na území dnešní České republiky v rámci tehdejšího Československa. Z konkrétních hodnot poté vyplývá, že česká ekonomika dosáhla svého minima v roce 1991, kdy její HDP dosahovalo úrovně 46 % roku 1988. Propad rumunské ekonomiky se zastavil v roce 1992, kdy HDP dosahovalo pouhých 32,6 % hodnoty roku 1988.

            1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika a Slovenská republika. Bylo tedy nutné uzavřít nové obchodní dohody. Navíc Rumunsko již částečně překonalo počáteční ekonomický kolaps a mohlo nastartovat ekonomickou transformaci jako ostatní země. Od roku 1993 se již uplatňovaly v Rumunsku tržní ceny, což usnadnilo existenci a rozvoj zahraničního obchodu. V září 1993 navštívil Prahu rumunský ministr zahraničí, aby dojednal dohodu o vzájemných vztazích a připravil mnoho dílčích dohod, například o ochraně investic. Obě země si navzájem slíbily podporu při jednáních o vstupu do různých nadnárodních organizací. Poté na oplátku tehdejší předseda vlády Václav Klaus navštívil Bukurešť, aby se vzájemné vztahy dále prohlubovaly. I zde bylo uzavřeno několik důležitých smluv. V říjnu 1994 navštívil Prahu rumunský premiér a spolu s Václavem Klausem podepsal Dohodu o zóně volného obchodu mezi Českem a Rumunskem. Od 1. ledna 1995 se tak většina průmyslového zboží obchodovala bezcelně. Po předchozím výrazném útlumu se tak česko-rumunské vztahy opět zintensivněly.

1.3.1.                       CEFTA

            21. prosince 1992 byla v Krakově podepsána Středoevropská dohoda o volném obchodu (anglicky Central European Free Trade Agreement - CEFTA). S rozpadem socialistické soustavy se zpřetrhala i těsná ekonomická pouta mezi zeměmi ve střední a východní Evropě. Aby tato zaběhlá spolupráce mohla pokračovat, bylo nutné vytvoření právě takovéto smlouvy. Zakládajícími státy byly Československo, Maďarsko a Polsko. U Československa již bylo přihlíženo k brzkému rozdělení na dva státy. Od 1. dubna 1993 tato smlouva vstoupila v platnost. Zakládající země představovaly také seskupení zvané Visegrádská skupina, které však mělo více politický než ekonomický charakter.

            Hlavním cílem CEFTy bylo vytvoření zóny volného obchodu. Tyto snahy byly podporovány Evropskou unii, protože se předpokládalo, že členské země CEFTy do ní časem vstoupí. Pokud by měly navzájem vytvořenou zónu volného obchodu, tak by byl jejich vstup mnohem jednodušší.

            Realizace této dohody měla tři fáze. V té první (hned po podpisu) byla zrušena cla u bezproblémového zboží. Do pěti let pak měla být odstraněna cla u citlivějších druhů zboží a do osmi let pak i u velmi citlivých komodit. U zemědělské produkce bylo dohodnuto pouze postupné snižování celního zatížení při zachování systému kvót. Původní smlouva nepočítala s tím, že by se CEFTA měla rozšiřovat. Avšak hned po jejím zrození začaly jevit zájem o vstup další země. Proti rozšiřování CEFTy se od začátku stavěli Maďaři. Naproti tomu Češi rozšíření velmi podporovali.

            V roce 1995 byla přijata Doplňková dohoda, kde byly stanoveny podmínky nutné pro vstup nových států:

·         Kandidát musí mít uzavřenou asociační dohodu s EU.

·         Kandidát musí být členem WTO.

·         Kandidát musí mít uzavřeny bilaterální dohody o zóně volného obchodu se všemi dosavadními členy CEFTA.

            V roce 1996 se k CEFTě připojilo Slovinsko a o rok později Rumunsko. Bulharsko se stalo členem v roce 1999. Rumunsko a Bulharsko měly pro vstup do CEFTy spíše politické důvody. Chtěly se připojit k zemím, se kterými se v dohledné době počítá jako s budoucími členy Evropské unie. Rumunsko o členství v EU požádalo již v roce 1995, tedy o rok dříve, než Česká republika.

            V roce 2003 se k CEFTě přidalo Chorvatsko. V květnu 2004 bylo mezi deseti zeměmi, které vstoupily do Evropské unie, i pět členů CEFTy. Jednalo se o Českou republiku, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko. Členství v Evropské unii není slučitelné s členstvím v CEFTě, a proto těchto pět států seskupení opustilo. Česká republika tedy byla v CEFTě zároveň s Rumunskem od roku 1997 až do května roku 2004. Během těchto osmi let vzájemný obchod neustále narůstal. Rostl i počet obchodovaných komodit.

            V roce 2006 se členem stala Makedonie. 1. ledna 2007 vstoupilo Rumunsko a Bulharsko do Evropské unie a obě země tedy musely CEFTu opustit.

1.3.2.                       Rumunsko jako nový člen Evropské unie

            V prosinci roku 2004 byla ukončena první (přípravná) fáze přístupových jednání s Rumunskem. Druhá fáze znamenala velice detailní pozorování Rumunska a jeho pokroku na cestě k přistoupení. Výsledkem tohoto pozorování pak byly tzv. monitorovací zprávy.

            První monitorovací zprávu o pokroku Rumunska přednesla Evropská komise v říjnu roku 2005. Vyplynulo z ní, že Rumunsko velmi pokročilo v přípravách na vstup, ale že stále existují oblasti, kde je třeba velmi intenzivně zapracovat. Komise se rozhodla rozšířit a prohloubit sledované oblasti. 16. května 2006 pak vydala další a ještě obsáhlejší monitorovací zprávu. 26. září 2006 pak Komise vydala poslední hodnotící zprávu, která měla ve stručnosti shrnout, zda Rumunsko uspělo v konečné fázi příprav a zda je tedy schopno vstoupit do Evropské unie k 1. lednu 2007.

            Každá země, která chce vstoupit do Evropské unie, musí splňovat kodaňská kritéria. Podle plnění těchto kritérií jsou tedy členěny i monitorovací zprávy. V první části je posuzována situace v rámci politických kritérií, ve druhé pak ekonomických kritérií a ve třetí části se zkoumá schopnost země plnit práva a povinnosti vyplývající z  Acquis Communautaire (=souhrn veškerého platného práva, které zavazuje členské státy v rámci Evropské unie). Na základě v pořadí třetí zprávy pak bylo rozhodnuto, že vstup Rumunska do EU nebude odložen.

            Vstupem do Evropské unie 1. ledna 2007 se ovšem Rumunsko nestalo jejím rovnoprávným členem. I když podle Evropské komise jak Rumunsko, tak Bulharsko dosáhly obrovského pokroku ve všech oblastech, stalé ještě nedosahují parametrů, které Evropská komise od řádných členů vyžaduje. Proto obě země vstoupily za současného zavedení doprovodných opatření.

            Doprovodnými opatřeními se myslí ochranná opatření, přechodná opatření, úprava výše finančních prostředků ze zdrojů EU a spolupráce a kontrola v oblasti justice a boje proti korupci. Evropská komise do smlouvy o přistoupení zakomponovala čtyři druhy doprovodných opatření.

·        Ochranné doložky

            Ochranné doložky jsou mechanizmy poslední instance, které mají zabránit vzniku problémů fungování Evropské unie vlivem událostí v Rumunsku či Bulharsku. V právu Evropské unie existuje spousta ochranných doložek, avšak smlouvy o přistoupení obsahují ještě další. Lze je použít do tří let od vstupu do EU, tedy do 1.1.2010 Jsou to:

o   Obecná hospodářská ochranná doložka

            Jedná se o doložku v oblasti obchodu. Evropská komise může dočasně povolit ochranná opatření a tím podpořit méně rozvinutá odvětví či regiony. Tato ochranná doložka již byla použita při vstupu deseti států v roce 2004.

 

o   Zvláštní ochranná doložka týkající se vnitřního trhu

            Komise může přijmout jakákoli vhodná opatření v případě, že by problémy daného státu narušovaly funkci vnitřního trhu. Jedná se zejména o situaci, kdy by některý ze států nezahrnul všechny potřebné normy do národního práva. Touto doložkou se budou řešit veškeré problémy, které se týkají základních čtyř svobod, hospodářské soutěže, energetiky, dopravy, telekomunikací, ochrany zdraví a ochrany spotřebitelů.

o    Zvláštní ochranná doložka týkající se spravedlnosti a vnitřních věcí

            Tato ochranná doložka může být použita v případě vážného problému v oblasti justice. Touto doložkou mohou být dočasně pozastavena práva Rumunů a Bulharů, která jim vyplývají z komunitárního práva.

·        Přechodná opatření

            Přechodná opatření umožňují Komisi zakázat během tří let od vstupu do EU vývoz rumunského zboží na vnitřní trh Evropské unie, pokud nebude v souladu s právní úpravou EU v oblasti bezpečnosti potravin nebo v oblasti veterinární a rostlinolékařské. Některé rumunské firmy měly již od okamžiku vstupu Rumunska uložen od Evropské komise zákaz exportu zboží na vnitřní trh Evropské unie, a pokud do tří let nezačnou plnit požadované normy, bude jejich výroba zastavena. Jsou to zejména o podniky vyvážející vepřové maso a živá prasata. V přístupových jednáních byla dohodnuta i jiná přechodná opatření, která umožňují dočasné odchýlení od právních předpisů a norem Evropské unie. Jedná se o tyto oblasti: volný pohyb pracovníků, nabývání pozemků, silniční doprava a některé aspekty právních předpisů a norem EU v oblasti životního prostředí a zemědělství.

·        Úprava výše finančních prostředků ze zdrojů EU

            Do 1. ledna 2007 čerpalo Rumunsko z Evropské unie finanční prostředky prostřednictvím fondů předvstupní pomoci (SAPARD, ISPA, PHARE). Jako člen Evropské unie ale využívá zejména zemědělských a strukturálních fondů. Evropská komise se obává zneužití peněz plynoucích z těchto fondů, a proto si vyhradila právo platby pozastavovat či snižovat jejich výši v případě jejich nesprávného využití.

·        Kontrola v oblasti justice a boje proti korupci

            Jelikož v oblasti justice a boje s korupcí mělo Rumunsko i v době vstupu stále rezervy, bylo nutné tuto skutečnost zakotvit do doprovodných opatření. Pokrok v těchto oblastech bude neustále monitorován. Rumunsko i Bulharsko musí pravidelně podávat zprávy o učiněných opatřeních. Komise pak zhodnotí dosavadní pokrok a navrhne další postupy. Tento postup bude uplatňován do té doby, dokud nebudou splněny všechny její požadavky.



NAHORU

 

2. Pohled na vzájemné ekonomické vztahy

 

            Od 1. 1. 2007 vstoupilo Rumunsko do Evropské unie a od tohoto data začala pro vzájemné česko-rumunské obchodní vztahy platit pravidla vnitřního trhu Evropské unie. Do této doby bylo Rumunsko „kandidátskou zemí“ na vstup do Evropské unie a česko-rumunský obchod tedy fungoval v rámci tohoto vztahu. Samotný vstup Rumunska do Evropské Unie nezpůsobil nijak dramatické změny v konkrétních vzájemných obchodních vztazích.

            Paradoxně po vstupu Rumunska došlo k mírnému poklesu dynamiky růstu vzájemných obchodních vztahů (viz následující tabulka). Tento pokles dynamiky rozhodně není způsoben přímo faktem, že se Rumunsko stalo členem Evropské unie, což by mělo mít na obrat obchodu spíše opačný vliv. Vzájemný obchod je ovlivňován spoustou faktorů a nelze tedy jednoznačně určit, čím je tento pokles dynamiky zapříčiněný.

            Tabulka č. 1: Česko-rumunský zahraniční obchod (mil. EUR)

rok

vývoz

dovoz

bilance

obrat

růst obratu

2002

302

82

220

383

118%

2003

305

122

183

427

111%

2004

445

179

266

624

146%

2005

671

282

389

954

153%

2006

919

379

540

1298

136%

2007

1151

393

758

1544

118%

2008

1426

459

967

1885

122%

 

            V této kapitole diplomové práce se zaměřím na vzájemné ekonomické vztahy Rumunska a České republiky v posledních letech, a to zejména před vypuknutím stále ještě trvající celosvětové hospodářské recese. Zároveň tato kapitola popisuje jádro česko-rumunských obchodních vztahů, na které nemá současná krize z dlouhodobého hlediska příliš velký vliv.

2.1.      Rumunsko z pohledu českého exportéra

            Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky monitoruje naše obchodní styky s ostatními státy. Zároveň určuje, které z těchto států jsou pro český export klíčové. Označuje je jako „Prioritní země pro export ČR“. Pro každou prioritní zemi je sestaven expertní tým, který koordinuje proexportní aktivity, sestavuje akční plány a monitoruje perspektivní obory pro export. Exportní strategie na období let 2006 – 2010 byla vypracována pro devatenáct zemí, ve kterých Ministerstvo průmyslu a obchodu spatřovalo největší exportní potenciál. Mezi tyto země patřilo i Rumunsko. V březnu 2009 však vznikl nový koncept prioritních zemí, který snížil jejich počet na dvanáct. V roce 2009 tedy mezi prioritní země pro export České republiky patří: Brazílie, Čína, Egypt, Indie, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Spojené státy americké, Srbsko, Turecko, Ukrajina a Vietnam.

            V novém konceptu prioritních zemí tedy Rumunsko již nefiguruje. Není tomu však proto, že by již Ministerstvo průmyslu a obchodu nepovažovalo český export do Rumunska za méně významný či méně perspektivní. Pouze bylo dohodnuto, že koncept prioritních zemí bude aplikovatelný pouze na země mimo Evropskou unii. Zahraniční obchod v rámci Evropské unie má jiné charakteristiky, než obchod s nečlenskými státy, proto by bylo složité aplikovat stejný koncept zároveň na země členské i nečlenské. V rámci Evropské unie bude i nadále Rumunsku věnována patřičná pozornost jako perspektivnímu a stále ještě nesaturovanému trhu.

            Pro Českou republiku je Rumunsko největším obchodním partnerem v regionu. Významným odbytištěm pro české výrobky je zejména kvůli velikosti svého trhu, který dosahuje asi dvojnásobku českého a také díky tradici přítomnosti českých výrobků na tomto trhu. Česká republika je třináctý největší dovozce zboží do Rumunska, tvoří však pouze 2,3 % rumunského dovozu. Nejvíce zboží dovezeného do Rumunska pochází tradičně z Německa, Itálie, Francie či ze sousedního Maďarska a v poslední době také z Turecka. Hodnota českého zboží vyvezeného do Rumunska se však rok od roku zvyšuje, jak ukazuje následující graf.

Graf č. 6: Vývoj hodnoty zboží vyvezeného z ČR do Rumunska

2.1.1.                       Dominantní exportní sektory ČR

·        Strojírenství – dopravní prostředky

            Mezi exportní komodity České republiky tradičně patří stroje a další strojírenská zařízení, zejména pak produkty dopravního průmyslu. Do Rumunska se ve velkém množství vyvážejí nejen automobily, ale také automobilové součástky a doplňky. Společnost Škoda auto se s francouzským Renaultem pravidelně střídá v čele žebříčků měsíčních prodejů zahraničních osobních automobilů v Rumunsku.

            V roce 2008 prodala společnost Škoda auto v Rumunsku více než 23 tisíc nových vozidel. V Rumunsku nejoblíbenější Škodovkou je Octavia (ve většině zemí je to menší Fabia). Malé a levné vozy jsou totiž doménou místního výrobce osobních automobilů společnost Dacia, kterou vlastní francouzský Renault. K množství vyvezených osobních automobilů rovněž přispívá i kolínská TPCA a Nošovický Hyundai.

            Nejen čeští výrobci osobních automobilů, ale i výrobci dalších dopravních prostředků nacházejí výnosné odbytiště právě v Rumunsku. Jedná se zejména o prostředky městské hromadné dopravy. Již za minulého režimu se do Rumunska vyvážely československé tramvaje. Od devadesátých let byly více než nové dopravní prostředky do Rumunska vyváženy staré trolejbusy, autobusy a tramvaje, které byly v České republice určeny k vyřazení. Opravené zde fungují na mnoha místech dodnes.

            Tento vozový park však již dosluhuje. Dopravní prostředky z plzeňské Škodovky zde mají tradici a také šanci uspět do budoucna. Na trhu nákladních automobilů by mohla ztracené pozice znovu získat firma Tatra, která se pomalu vrací mezi významné výrobce nákladních automobilů. V Rumunsku má navíc tato značka výborné jméno stejně jako celý český strojírenský průmysl. U mnoha Rumunů stále přetrvává chování velké úcty k našim průmyslovým tradicím z dob Československa.

·        Energetika

            V oblasti energetiky má také Česká republika nejen Rumunsku co nabídnout. Rumunské tepelné a vodní elektrárny dosluhují a česká účast je při jejich rekonstrukci velmi žádána. Také se plánují výstavby nových elektráren. Česká republika je tradičním dodavatelem vybavení elektráren, zejména turbín. Českému vývozu těchto výrobků do Rumunska rovněž přispívá kapitálová účast ČEZu v rumunské energetice. Vzbudit zájem českých exportérů energetických zařízení by měla i plánovaná výstavba dvou nových bloků jaderné elektrárny Cerna Voda či probíhající stavby větrné farmy na pobřeží Černého moře.

2.1.2.                       Komoditní rozdělení vývozu podle SITC

            Pokud bychom chtěli statisticky zobrazit rozdělení českého vývozu do Rumunska podle jednotlivých kategorií, většinou použijeme Standardní mezinárodní obchodní klasifikaci – SITC (Standard International Trade Classification). Rozdělování jednotlivých druhů zboží do kategorií má na starost statistický úřad při Organizaci spojených národů.

            Z níže uvedené tabulky komoditního rozdělení vyplývá, že největší část českého vývozu do Rumunska tvoří výrobky zařazené do skupiny č. 7 „Stroje a dopravní prostředky“. Jednoduchým výpočtem za použití dat z tabulky zjistíme, že skupina č. 7 tvoří asi polovinu z celkové statistické hodnoty českého vývozu do Rumunska, která v roce 2008 celkově čítala 1,46 miliardy euro.

            Další významné skupiny podle objemu exportu jsou skupina č. 6 – „Vyrobené zboží podle použitých materiálů“, skupina č. 8 – „Průmyslové a spotřební zboží“ a skupina č. 5 – „Chemikálie a příbuzné výrobky“.    Detailní rozdělení do skupin úpdle SITC 2)

Tabulka č 2: Komoditní rozdělení českého vývozu do Rumunska, SITC, 2008

Kód

zboží

Název zboží

Stat. hodnota

EUR (tis.)

0

Potraviny a živá zvířata

65828

1

Nápoje a tabák

8690

2

Surové materiály, nepoživatelné, s výjimkou paliv

30631

3

Minerální paliva, maziva a příbuzné materiály

3590

4

Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky

408

5

Chemikálie a příbuzné výrobky, j.n.

132218

6

Tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu

336310

7

Stroje a dopravní prostředky

732907

8

Průmyslové spotřební zboží

149933

9

Komodity a předměty obchodu, j.n.

139

 

2.2.      Rumunsko z pohledu českého investora

            Podmínky pro vstup zahraničního kapitálu do rumunských podniků byly upraveny již v roce 1991 zákonem o zahraničních investicích. Kapitálové investice se dají rozdělit na portfoliové investice a přímé investice. Portfoliovou investicí se rozumí nákup podílu firmy, který je menší než 10 %. Pokud investice přesáhne zmíněných 10 %, mluvíme o přímé investici. V případě, že kapitál pochází ze zahraničí, jedná se tzv. přímé zahraniční investice. Portfoliové investice jsou většinou krátkodobého charakteru a neznamenají příliš těsnou vazbu mezi podniky.

            Přímé zahraniční investice pomáhají s překonáním problémů spojených s nedostatkem vlastního kapitálu v dané zemi. Přispívají k restrukturalizaci průmyslu, který v zemích bývalého východního bloku velmi utrpěl čtyřicetiletým obdobím plánovaného hospodářství. Pozitivně působí taky na zaměstnanost.

            České přímé investice do Rumunska navíc vytvářejí prostor pro další odbyt českým dodavatelům, a to zejména při modernizaci rumunského průmyslu. Navíc kladné reference z působení českých investorů pomáhají vytvářet obraz České republiky jako spolehlivého obchodního partnera, což zlepšuje výchozí pozici pro další obchodní a kapitálové vstupy.

            Vstupem do EU odpadla většina obchodních bariér, Rumunsko nemá vůči českým subjektům zaveden ani žádný speciální režim, takže Čech může v Rumunsku svobodně podnikat, zakládat obchodní společnosti či pro firmu v libovolném rozsahu pracovat.

2.2.1.                       Investiční klima v Rumunsku

            České subjekty mohou v Rumunsku investovat prakticky bez omezení. Za investiční bariéru lze považovat zákaz nabývání půdy, pozemků a nemovitostí zahraničními subjekty. Za tímto účelem je nutno založit právnickou osobu se sídlem v Rumunsku, která musí být následně zapsaná do obchodního rejstříku. Tato dceřiná společnost již nemovitosti může nabývat bez problémů. Toto opatření vyplývá z přístupové smlouvy Rumunska s Evropskou unií a má pouze dočasný charakter. Většina firem, a to včetně těch českých, však volí jednodušší variantu vstupu na rumunský trh, a to prostřednictvím investice do již existující rumunské firmy.

            Česká republika rozhodně nepatří ze světového či evropského hlediska mezi významné investory. I když je v České republice kapitálová situace mnohem lepší než v Rumunsku, přesto se dá předpokládat, že české investice v Rumunsku budou mít pouze malý podíl na celkových investicích. Největším investorem v Rumunsku je tradičně Nizozemí následováno Rakouskem, Německem a Francií (více viz přílohy). Konkrétní pořadí největších investorů se ale často mění.

            Stejně jako Česká republika aplikuje i Rumunsko systém investičních pobídek. Zajišťuje je společnost ARIS - Agenţia Română pentru Investiţii Străine – Rumunská agentura pro zahraniční investice. Na svých webových stránkách www.arisinvest.ro zveřejňuje investiční příležitosti pro zahraniční subjekty a také podmínky pro získání investiční pobídky. Stránky jsou v rumunštině a angličtině. Aris rovněž vydal návod pro investování v Rumunsku na CD.

            Kromě agentury Aris funguje v Rumunsku ještě Národní úřad obchodního rejstříku (Oficiul Naţional al Registrului Comerţului), který má za úkol usnadňovat a urychlovat zápis nově vzniklých dceřiných společností zahraničních firem.

            Investiční pobídky jsou však pouze doplňujícím kritériem při rozhodování investora. Investor bude při svém rozhodování zvažovat mnoho faktorů. Rumunsko například nabízí atraktivní polohu pro obchod se zeměmi na východ od Evropské unie, kvalitní pracovní sílu, neustále se zlepšující infrastrukturu, rychlý ekonomický růst a mnoho dalších skutečností již zmíněných v této práci. Za zmínku také určitě stojí, že Rumunsko láká zahraniční investory na rovnou daň ze zisku ve výši 16 %, kterou zavedlo v roce 2005.

            Daňové zatížení v Rumunsku se snižovalo postupně. V roce 2000 snížilo Rumunsko daň z příjmu právnických osob  z 38 % na 25 % a zároveň došlo ke snížení daně z přidané hodnoty z 22 % na 19 %. Tímto snížením byl se zpožděním odstartován příliv zahraničních investic, který přerušila až současná globální recese. Z grafu uvedeného níže je jasně patrné, k jak razantnímu nárůstu došlo zejména po roce 2003. Rumunský investiční potenciál ještě není ani zdaleka vyčerpán.  Měli by si to hlavně uvědomit také čeští investoři.

 

Graf č. 7: Vývoj objemu PZI v Rumunsku (podle EBRD, v mil. USD)

            Z grafu mimo jiné vyplývá, že průměrná souhrnná hodnota přímých zahraničních investic do Rumunska je od roku 2003 vyšší, než je průměrná hodnota těchto investic ve státech Visegradské skupiny a Bulharska. Pokud bychom však uvážili, že je Rumunsko v rámci zmiňovaných zemí druhou nejlidnatější zemí (po Polsku), tak by po přepočtu přílivu zahraničních investic na hlavu skončilo Rumunsko na posledním místě – viz následující tabulka zobrazující kumulované přímé zahraniční investice v období transformace.

Tabulka č. 3: Vývoj objemu PZI v Rumunsku

            Rumunsko má tedy, co se týká přílivu zahraničních investic, co dohánět. Nízký podíl kumulovaných PZI na hlavu svědčí o nenasycenosti rumunského investičního trhu. Existuje zde velký investiční potenciál, který zůstává nevyužit. Nicméně od roku 2003 je zřejmě Rumunsko již na té správné cestě a své povinnosti příjemce investic zvládá dobře. V tuto chvíli budoucí vývoj závisí zejména na zahraničních investorech. Značná část z nich by mohla pocházet i z České republiky.

            Mnoho českých firem již do Rumunska investovalo. Podle ekonomického rady Mircea Borzy existovalo k 31. srpnu 2009 v Rumunsku 461 společností s českým kapitálem. Celková velikost zapsaného kapitálu těchto firem je 248 milionů EUR, což řadí Českou republiku na místo sedmnáctého největšího investora v Rumunsku.

2.2.2.                       Investice energetické společnosti ČEZ

            Ke konci roku 2005 koupila česká energetická společnost ČEZ od rumunské vlády 51% podíl ve společnosti Electrica Oltenia, která je největší z osmi rumunských distribučních společností s téměř 20% podílem na tamním trhu s elektřinou. Jedná se již o druhou zahraniční investici ČEZu. Ta první směřovala do sousedního Bulharska. Electrica Oltenia se stala dceřinou společností ČEZu a byla přejmenována na CEZ Romania S.R.L. Společnost dodává elektrickou energii 1,36 milionům domácností. Celkový roční objem elektřiny dodaný touto společností představuje cca 6,8 TWh. Za většinový podíl v této společnosti zaplatil ČEZ 151 milionů eur, tedy 4,5 miliardy korun.

            Privatizace společnosti Electrica Oltenia probíhala ve dvou fázích. V té první ČEZ zaplatil 47,4 milionu eur za 24,62 procenta akcií. Poté podle dohody koupil nové akcie Electrica Oltenia za 103,6 milionu eur a zvýšil podíl na 51 procent. Celkově byla privatizace vnímána jako velmi úspěšná a přispěla k budování povědomí o České republice jako o kvalitním obchodním partnerovi.

            V roce 2007 došlo k velkým změnám ve struktuře subjektů ovládaných ČEZem. Společnost Electrica Oltenia byla rozdělena na dvě společnosti - CEZ Venzare S.A. , která se zabývá prodejem elektrické energie a CEZ Distributie S.A., která se zabývá její distribucí. Vznikla společnost CEZ Romania S.R.L. a to za účelem poskytování servisních a manažerských služeb členům skupiny CEZ. Tato společnost připravuje a nakonec i realizuje případné další akvizice společnosti ČEZ v Rumunsku. Společnost CEZ Trade Romania S.R.L. pak zajišťuje obchodování s elektřinou. CEZ Servicii S.A. pak zajišťuje chod sdílených služeb.

            Společnost ČEZ velmi pozitivně hodnotí své působení na Rumunském trhu. Za rok 2008 jí její rumunské aktivity vynesly zisk přesahující miliardu korun. Kromě obchodních aktivit se ČEZ v poslední době zaměřuje také na výstavbu nových či rekonstrukci starých rumunských elektráren.

Výstavba největší větrné farmy v Evropě

            V srpnu roku 2008 koupila společnost ČEZ další rumunskou společnost a to Tomis Team S.R.L. která vlastní MW Team Invest S.R.L. a Ovidiu Developement S.R.L. Tyto společnosti realizují projekt výstavby největších přímořských větrných farem (skupiny větrných elektráren) v Evropě. Jedná se konkrétně o oblasti Fantanele a Cogealac na východě Rumunska na pobřeží Černého moře. Instalovaný výkon těchto větrných farem bude po dokončení 600MW. Tento výkon je desetkrát vyšší než souhrnný výkon všech doposud stojících větrných elektráren na území Rumunska. ČEZ hodlá do tohoto projektu investovat přibližně 28,4 miliardy korun a do roku 2011 postavit v oblasti Fontanele-Cogelac celkem 240 větrných stožárů. První fáze elektrárny (Fantanele) bude spuštěna v polovině roku 2010, kdy elektřinu začne vyrábět 139 větrných stožárů.

            Pro výstavbu větrné elektrárny je zvolená oblast prakticky ideální. Mírná zima zaručuje, že nebude docházet k častému problému větrných elektráren – námraze na vrtulích. Velká rovná plocha bez překážek umožní realizovat stavbu o rozměrech 6 x 12 kilometrů. Hlavně však průměrná rychlost větru 7 km/h zajistí více než dostatečný energetický výstup z této elektrárny - na provoz větrné elektrárny musí být průměrná rychlost větru 3km/h a více. Právě toto jsou faktory, které předurčují Fantanele-Cogelac pro takto rozsáhlou stavbu. Navíc ani nebude nutné dobudovávat rozvodnou síť pro tuto elektrárnu. Místem totiž prochází vysokonapěťová linka, která byla v osmdesátých letech vybudována k zásobování velkých železáren, které socialistické Rumunsko plánovalo v těchto místech postavit. K realizaci tohoto projektu však nedošlo a vysokonapěťová linka zůstává nevyužita, tedy pouze do poloviny roku 2010, kdy se na ni napojí první fáze tohoto budovaného projektu.

            ČEZ z pochopitelných důvodů odmítá zveřejnit návratnost této 28 miliardové investice. Firmy v Rumunsku však musí ze zákona kupovat minimálně 9 % elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, což zaručuje odběr tohoto typu elektřiny i do budoucna. Výkupní ceny elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů jsou samozřejmě vyšší, než ty pocházející ze zdrojů klasických.

            ČEZ také vyhrál tendr na modernizaci plynové elektrárny v Galați, která po dokončení (datum zatím nebylo stanoveno, probíhají pouze přípravné práce) bude dodávat výkon 400 MW. Tato plynová elektrárny pak bude složit k dorovnávání výkyvů produkce elektrické energie právě z větrné farmy Fantanele.

2.2.3.                       Investice farmaceutické společnosti Zentiva

             V září roku 2005 oznámilo vedení farmaceutické společnosti Zentiva, že uzavřelo smlouvu o akvizici rumunské generické společnosti Sicomed a to prostřednictvím akvizice společnosti Venoma Holdings Limited. Zentiva koupila 51% podíl ve společnosti Sicomed za 102 milionů USD, tedy asi za 2,4 miliardy korun. Zároveň učinila dobrovolnou nabídku na převzetí zbývajících akcií za cenu o 37 % vyšší, než byla průměrná tržní hodnota akcie v září roku 2005.

            Celkové náklady na odkup akcií od minoritních akcionářů dosáhly 1,08 miliardy korun, Zentiva po odkupu navýšila svůj podíl v rumunské společnosti na 74,9 %. Společnost Sicomed změnila svůj název a na rumunském trhu podniká pod značkou mateřského podniku (tedy Zentiva). Akvizice přinesla českému investorovi vedoucí postavení na rychle se rozvíjejícím trhu, které si s více než čtvrtinovým podílem drží dodnes.

2.2.4.                       Investice potravinářské firmy Hamé

            Firma Hamé je předním českým výrobcem trvanlivých potravin. 30 % její produkce směřuje do zahraničí. Celkem Hamé vyváží do 36 zemí. Dceřiné společnosti má založené v šesti zemích včetně Rumunska. V roce 2004 pak Hamé otevřelo výrobní závod v ruském městě Vladimir. V tomtéž roce došlo ze strany českého exportéra k akvizici rumunské konkurenční firmy Romconserv Caracal.

            V této době mělo Hamé díky svému vývozu 8% podíl na rumunském trhu trvanlivých potravin a společnost Romconserv asi 6%. Převzetím Romconservu se Hamé stalo trojkou na rumunském trhu za společnostmi Scandia Sibiu a Ardealul. V rumunské firmě, která byla přejmenována na Hamé Romania, se začaly vyrábět potraviny pod značkou Hamé. Akvizice byla doprovázena masivní marketingovou kampaní, aby se tato značka na rumunském trhu ještě více a hlavně rychle dostala do povědomí spotřebitelů.

            V roce 2007 investovalo Hamé čtvrt miliardy korun do modernizace továrny v Caracalu, která měla tvořit základ pro další rozšiřování aktivit společnosti v Rumunsku. Nejvýraznějším krokem poslední doby byla akvizice další rumunské potravinářské společnosti, a to pátého největšího výrobce v segmentu lahůdek, společnosti Antrefrig se sídlem v Bukurešti. Po této akvizici je sice společnost Hamé stále až třetí, ale její podíl na rumunském trhu lahůdek již překročil 25 %. Ambice společnosti Hamé v Rumunsku jsou však ještě větší. Podle slov ředitele společnosti Leoše Nového se chtějí stát největší lahůdkářskou firmou na rumunském trhu.

2.3.      Specifika trhu důležitá pro podnikání       v rumunském prostředí

2.3.1.                       Jazyková vybavenost

            Mladí rumunští občané jsou velice slušně jazykově vybaveni. V současné době převládá stejně jako i ve většině zemí v Evropě jazyk anglický. Francouzština, kterou se většinou domluví starší občané, si stále drží své pozice a to zejména díky intenzivní obchodní aktivitě mezi Francií a Rumunskem, zejména co se týče francouzských investic na rumunském území. Na rumunských gymnáziích se 86,5 % studentů učí francouzsky ale 95 % anglicky.  Německý jazyk je v oblibě na třetím místě s 10,9 % 

            Co se týče komunikace s úřady, je situace již o poznání horší. Komunikovat se musí v rumunštině, což se dá celkem očekávat a nikoho to nepřekvapí. Problém spíše vidím v tom, že veřejné informace jsou úřady v drtivé většině zveřejňovány také pouze v rumunštině.  Jako příklad můžou sloužit stránky rumunského Národního statistického úřadu. Většina statistik je dostupná pouze registrovaným členům (registrace je ale zdarma), většina z nich je pouze v rumunštině a přístup k některým z nich je dokonce zpoplatněn.

2.3.2.                       Maďarská menšina

            S čím by také Čech nepočítal, je, že v Rumunsku nalezne oblasti, kde se člověk stěží domluví rumunsky. Na severu Rumunska v Sedmihradsku žije maďarská menšina, která v některých místech tvoří i nadpoloviční většinu.  Ač tito obyvatelé žijí na území Rumunska, nic je nenutí se rumunský jazyk učit. Je jich takové množství, celkem více než dva milióny, že si zkrátka vystačí a rumunskou lokální menšinu nepotřebují. Na úřadech, v bankách i obchodech v této oblasti se pak domluvíte jak maďarsky, tak rumunsky. Oficiálním jazykem však samozřejmě zůstává rumunština.

            Pro případné podnikatelské aktivity českých subjektů má tato situace dva aspekty. Jednak jim to přináší další komplikace navíc, pokud by chtěli umístit svou podnikatelskou jednotku v této dvojjazyčné oblasti, a to v komunikaci se zaměstnanci nebo s lokálními dodavateli a v neposlední řadě také se svými zákazníky.

            Na druhou stranu podnikateli, který již podniká na maďarském trhu, se otevírá nenáročná cesta ke vstupu na trh další země bez nutnosti dalších kulturních či jazykových adaptací. Situace je vlastně obdobná, jako na jižním Slovensku, kde slovenští podnikatelé využívají dvojjazyčnosti obyvatel jižního Slovenska ke vstupu na maďarský trh. Pokud by však podnikatelské aktivity výrazně překročily lokální rámec, bude zapotřebí firmu přizpůsobit rumunskému prostředí. 

2.3.3.                       Česky mluvící Rumuni

            Velkou zvláštností je oblast Banát na západě Rumunska. V 18. století se stala součástí rakouské monarchie. Bylo zde třeba vybudovat novou hranici říše a tak se začalo s osídlováním prakticky liduprázdného území. Mezi přistěhovalci byli i Češi a Slováci. Nejvíce Čechů však do oblasti přišlo na počátku 19. století, kdy také začaly vznikat první ryze české nebo slovenské vesnice.

            V roce 1830 žilo v osadách okolo čtyř tisíc Čechů. Po první světové válce území opět připadlo Rumunsku, ale osadníci tu zůstali. Po druhé světové válce již v osadách dohromady žilo přes 50 tisíc Čechoslováků, ale všem bylo nabídnuto přesídlení do Československa, kterého využilo asi 38 tisíc česky či slovensky mluvících Rumunů. V roce 1949 pro ně bylo speciálně vypraveno 32 vlaků. Po roce 1949 zůstalo v Rumunsku 8407 Čechů a asi 20 tisíc Slováků.

            Česky mluvící obyvatelé v Rumunsku, kterých je dnes kolem šesti tisíc, jsou jednak lákadlem pro turisty z České republiky, ale také mohou být přínosem při dobývání rumunského trhu českými firmami. Tato oblast má rozhodně hodnotu i pro českou společnost, jelikož se zde dodržují staré české zvyky, které už z našeho území vymizely.

2.3.4.                       Význam velkých rumunských měst

            Rumunsko je mnohem větší země, než například Česká republika a vzdálenosti z různých koutů státu do hlavního města jsou tedy v Rumunsku mnohem větší, než v České republice. Například ze Satu Mare na severu je to do Bukurešti asi 600 kilometrů, navíc při takové cestě musí člověk překonal masiv Karpatského oblouku.  Takové problémy se v českých zemích řešit nemusely.

            Praha byla centrem všeho důležitého společenského, kulturního i obchodního dění v rámci všech státních zřízení, která existovala i v dávné minulosti. Za Rakouska-Uherska nebyla sice Praha hlavním městem, přesto však nebyla z ekonomického hlediska opomíjena.  Rumunsko bylo v té době rozděleno na tři veliká knížectví.

            V současné době existuje v Rumunsku několik velkých regionálních center, která pro své okolí mají rozhodující význam. Mezi ty největší patří zejména Brašov (Brașov), Temešvár (Timișoara), Kluž (Cluj), Jasy (Iași) či Konstanca (Constanța).  Rumunsko je pak od 19. století (s výjimkou krátkého období po 2.sv válce) rozděleno do 41 samosprávných celků, označovaných „župy“ (judeţ). Podle ekonomického rady rumunské ambasády v Praze pana Mircei Borzy jsou župy významem i velikostí někde mezi českým okresem a krajem, ale zároveň současné pravomoci českých krajů jsou větší než pravomoci rumunských Žup.

            Pro případné české podnikatele, kteří by rádi exportovali do Rumunska či v Rumunsku investovali, to znamená, že se nemusí ve svých podnikatelských aktivitách příliš upínat na hlavní město. Veškeré potřebné náležitosti spojené s podnikáním na celostátní úrovni naleznou i ve velkých župních centrech.

2.3.5.                       Místní pracovní síla

            Spousta firem investuje v Rumunsku kvůli levné ale zároveň kvalifikované pracovní síle. Průměrná výše měsíčního platu se pohybuje okolo 400 až 420 euro. Což je tedy opravdu méně, než je tomu v České republice, přičemž úroveň vzdělání je srovnatelná. Rumuni však nemají problém, říct si o větší plat než na jaký by měli mít nárok a doufají, že zaměstnavatel (zejména pokud se jedná o zaměstnavatele zahraničního) na tento plat přistoupí. V platových požadavcích bývají Rumuni odvážnější než Češi. Rumunský plat se však rok od roku zvyšuje a investovat v Rumunsku dnes pouze na základě nízké ceny práce by bylo fatální podnikatelskou chybou.

            Stejně jako v rámci České republiky, je možné v Rumunsku standardně uzavřít pracovně právní vztah na dobu určitou či na dobu neurčitou. Pouze je nutno brát na zřetel, že rumunský zákoník práce je přísnější než ten český. Dále je možno uzavřít pracovní smlouvu pro příležitostné aktivity bez opakování a pokračování. S osobou samostatně výdělečně činnou pak lze uzavřít smlouvu o spolupráci. Tato osoba by pak své služby druhé straně vyfakturovala.

            V Rumunsku existuje zákonem stanovená minimální mzda, které závisí na typu prováděné práce a na vzdělání, které je nutné k vykonávání dané profese. V případě manuální práce, při které není zapotřebí žádná kvalifikace, je minimální mzda stanovena na 600 RON (rok 2009) (tedy asi 140 EUR). Pokud vykonávaná práce vyžaduje kvalifikaci v oboru, je zákonem stanovená minimální mzda zvýšena na 720 RON (tedy asi 170 EUR). 750 RON pak minimálně vydělává středoškolsky vzdělaný zaměstnanec v administrativě. Minimálně 900 RON (tedy asi 210 EUR) musí zaměstnavatel minimálně zaplatit zaměstnanci s vyšším odborným vzděláním, 1200 RON (tedy asi 280 EUR) pak zaměstnanci s vysokoškolským diplomem.

2.3.6.                       Založení firmy v Rumunsku

V Rumunsku si může firmu založit subjekt z kteréhokoliv členského státu Evropské unie. Typy společností, které je možné v Rumunsku založit:

·                Veřejná obchodní společnost (Societatea în Nume Colectiv - S.N.C.)

            Jedná se o společnost dvou a více osob s neomezeným ručením. Pravidla jsou podobná jako v České republice. Zakládat veřejnou obchodní společnost v Rumunsku může být riskantní právě kvůli skutečnosti, že ručení je neomezené. Společníci ručí společně a nerozdílně do výše svého osobního majetku.

·                Komanditní společnost (Societatea în Comandită Simplă - S.C.S.)

            Jedná se o stejný typ komanditní společnosti, jaká je popsána v českém Obchodním zákoníku. Rozdíl oproti předchozímu typu spočívá v existenci dvou typů společníků, z jichž jedni (komanditisté) odpovídají pouze do výše svého nesplaceného vkladu a druzí (komplementáři) odpovídají celým svým majetkem.

·                     Společnost s ručením omezeným (Societatea cu Răspundere

Limitată S.R.L.)

            Jedním z nejčastějších typů společnosti je i v Rumunsku společnost s ručením omezeným. Základní kapitál je stanovený na 200 Lei, tedy asi 50 Eur, počet společníků pak mezi 1 a 50. Společnost s ručením omezeným bude pravděpodobně nejčastěji volenou společností zakládanou Českými podnikatelskými subjekty. Její založení v Rumunsku není složité a trvá přibližně 14 dnů.

·                Akciová společnost (Societate pe acţiuni - S.A.)

            Základní kapitál pro akciovou společnost je v Rumunsku stanoven na 90 tisíc lei což je v přepočtu asi 21 tisíc Eur. 30 % z tohoto kapitálu je nutno splatit před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Zbytek pak do jednoho roku. Minimální hodnota jedné akcie je stanovena na 0,1 Leu.

·                     Komanditní akciová společnost (Societate în Comandită

pe Acțiuni – S.C.A.)

Jedná se o prolínání prvků komanditní a akciové společnosti. Společnost je tvořena komanditisty a komplementáři, tak jak je tomu u komanditní společnosti. Zároveň však podíly ve společnosti reprezentují akcie. Pro společnost je navíc zákonem stanovený minimální základní kapitál ve stejné výši jako u akciových společností.

 

Při zakládání firmy se český podnikatel bez zkušeností s podnikáním v Rumunsku rozhodně neobejde bez pomoci místní advokátní kanceláře. Prověřené advokátní kanceláře můžete například kontaktovat prostřednictvím českého velvyslanectví v Bukurešti.

Za zmínku také stojí existence rumunské advokátní kanceláře, která nabízí své služby v češtině. Pan Ştefan Moțec je potomkem československých občanů, kteří přesídlili do Rumunska. V současné době vede advokátní kancelář v Temešváru a pomáhá v právních sporech, ve kterých je zapotřebí použít i český jazyk. U větších advokátních kanceláří v Rumunsku je již samozřejmostí angličtina. Při případném soudním sporu samozřejmě existuje i možnost využití tlumočníka.

Rumunský právní řád je velice podobný tomu našemu, protože také vychází z tradičního kontinentálního práva. Případné soudní řízení pak probíhá stejně dlouho, někdy dokonce rychleji, než je tomu v České republice. Problém se spíše může skrývat v samotných právních předpisech. Ty se totiž velice rychle mění a jejich aplikace soudy bývá občas nejednotná.

2.3.7.                       Platební morálka

            Rumunské firmy trpí nízkou likviditou a z tohoto důvodu velmi často žádají platby předem. Protistrana tento způsob platby zpravidla akceptuje, ale zároveň stejný přístup požaduje od svých dodavatelů.

            Platba na fakturu, zcela běžná v českém prostředí, je v Rumunsku využívána pouze mezi dlouhodobými a spolehlivým obchodními partnery nebo při zajištění bankovní zárukou. Co se týče počtu nevymahatelných pohledávek či problematických zakázek, je situace v Rumunsku srovnatelná s tou v České republice.

 

2.4.      Česká republika z pohledu rumunského exportéra

            Ve vzájemném dovozně – vývozním vztahu České republiky s Rumunskem je vidět jistá disproporce. Objem českého exportu dosáhl v roce 2008 výše 1,46 miliardy euro, naproti tomu hodnota rumunského vývozu do České republiky v témže roce nepřesáhla ani půl miliardy euro. Hodnota českého vývozu do Rumunska je tedy oproti rumunskému vývozu do České republiky vyšší asi třikrát. Ještě větší rozdíl bychom našli, pokud bychom porovnávali vzájemné zahraniční investice – k žádným významným rumunským investicím na českém území totiž nedochází. Česká republika ale není ani pro Rumunské vývozce klíčovou destinací, taky však ne úplně bezvýznamnou.

            Jak si můžeme všimnout na následujícím grafu, tak hodnota rumunského vývozu do České republiky má stejně jako hodnota českého vývozu do Rumunska rostoucí tendence, zejména po roce 2000 dosahuje tempo růstu velmi slušných hodnot.

Graf č. 8: Vývoj hodnoty zboží, vyvezeného z Rumunska do ČR

            Nejen obchodní bilance s Českou republikou, ale i celková obchodní bilance Rumunska je negativní. V roce 2008 dosáhl celkový rumunský vývoz hodnoty 34 miliard euro, dovoz však byl o 22 miliard euro vyšší, a dosáhl tedy hodnoty 56 miliard euro. 16,5 % rumunského vývozu směřuje do Německa, které se v roce 2008 stalo největším příjemcem rumunského vývozu. Druhá je Itálie s 15,4% podílem, která byla dlouhodobě na prvním místě, avšak v roce 2008 jí předběhlo právě Německo.

            Třetí, již s odstupem, je Francie s podílem na vývozu 7,4 %. Dalšími významnými odbytišti rumunských výrobků jsou ještě Velká Británie, Turecko, Maďarsko, Bulharsko a Nizozemí. Česká republika se nachází na 14. místě s podílem 1,6 %.  Přibližně 70 % rumunského exportu směřuje do zemí Evropské unie.

2.4.1.                       Komoditní rozdělení vývozu podle SITC

            Skupina č. 7 „Stroje a dopravní prostředky“ tvoří největší část rumunských vývozů do České republiky, stejně jako tomu bylo v případě českých vývozů do Rumunska. Skupina č. 7 tvoří 42 % z celkového objemu vyvezeného zboží do České republiky. Na druhém místě jsou výrobky patřící do skupiny č. 6, jejichž vývoz tvoří 34 % celkové hodnoty, následované skupinou č. 8.

Tabulka č. 4: Komoditní rozdělení rumunského vývozu

do České republiky v roce 2008

Kód zboží

Název zboží

Stat. hodnota EUR (tis.)

0

Potraviny a živá zvířata

11765

1

Nápoje a tabák

7805

2

Surové materiály, nepoživatelné, s výjimkou paliv

5749

3

Minerální paliva, maziva a příbuzné materiály

2486

4

Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky

130

5

Chemikálie a příbuzné výrobky, j.n.

13138

6

Tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu

156029

7

Stroje a dopravní prostředky

193793

8

Průmyslové spotřební zboží

67611

9

Komodity a předměty obchodu, j.n.

37

 

            Mezi položky, které se v rámci skupin vyváží z Rumunska do České republiky, patří zejména elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, železo, ocel, nábytek či oděvy. Více viz přílohy: komoditní rozdělení podle položek SITC 2. Důležitou součást rumunského vývozu do České republiky tvoří také produkty automobilového průmyslu, kterým je věnována následující podkapitola.

2.4.2.                       Automobilový průmysl v Rumunsku

            Automobilový průmysl je jedním z nejsilnějších odvětví České republiky a z tohoto důvodu jsou pro něj rozvíjející se automobilové továrny v Rumunsku zdrojem konkurence.

            V roce 1966 byla nedaleko Piteşti postavena továrna na výrobu automobilů Dacia. Vyprojektování vlastního vozu by bylo pro začínající automobilku velmi složité, a proto se rozhodla ke koupi licence od francouzské společnosti Renault. V roce 1999 pak Renault koupil většinový podíl v této automobilce a do roku 2003 ho navýšil na 99,3 %. Od vstupu Francouzů do podniku se hodně změnilo a rumunská automobilka se postupně stala velkým konkurentem pro ostatní automobilky dodávající na trh malé a levné automobily.

            V roce 2004 přišla automobilka s modelem Dacia Logan, při jehož výrobě je používáno francouzského know-how a jeho distribuce je zajišťována prostřednictvím prodejních míst Renaultu. Logan představuje pro ostatní automobilky velmi tvrdou cenovou konkurenci nejen ve třídě malých automobilů. Základní cena Loganu začíná na 180 tisících korunách. V předvánoční slevě při financování na leasing prodejci cenu stlačili dokonce na 120 tisíc korun.  Cenově srovnatelný v Evropě prodávaný vůz jakékoliv jiné značky bude mnohem menší. Logan je plnohodnotný rodinný vůz. Větší úspěchy proto Logan zaznamenává na západních trzích.

            Povědomí o značce u nás je stále velmi ovlivněno dlouhodobým dovozem Dacií za minulého režimu. Automobilka se s projevy nedůvěry setkávala i na jiných trzích, proto všude zároveň se svým logem umísťuje i označení náležitosti ke skupině Renault. Toto označení je i na vozech samotných. O kvalitách chce Dacia přesvědčit případné budoucí zákazníky i nadstandardní pětiletou zárukou.

            Model Logan se kromě standardního modelu vyrábí ve verzi Kombi (MCV), který lze koupit jako pětimístné vozidlo s opravdu obrovským zavazadelníkem nebo dokonce jako sedmimístné vozidlo, a to vše s cenou okolo 180 tisíc korun. Dále se model Logan vyrábí v užitkových verzích Van a Pick-up. Zejména sedmimístná verze Loganu nemá na automobilovém trhu konkurenci. Své zákazníky najde jak u početných rodin, tak ve firemním sektoru, kde je nutná přeprava více zaměstnanců najednou – například přeprava dělníků na staveniště.

            Další krok k dobytí prvních příček v prodejích nejlevnějších vozů v celé Evropě učinila Dacia uvedením modelu Sandero na konci roku 2008. Cena vozu začíná na 180 tisících korunách. Pokud zákazník zvolí financování na leasing a využije předvánoční slevy, pořídí si tento automobil již za 140 tisíc korun. Jedná se však o vozidlo moderní konstrukce s již ucházejícím designem. Sandero  sice není tak velké a prostorné jako Logan, ale zato kvalitou provedení již připomíná evropský automobil. Do budoucna počítá Dacia i s výrobou vozu typu SUV.

            V roce 2007 navíc americká automobilka Ford Motor koupila továrnu Automobile Craiova, která dříve vyráběla vozidla značky Daewoo. Tato automobilka však zkrachovala a stát od ní továrnu odkoupil. V následné privatizaci zaplatila společnost Ford za 75 % akcií Automobile Craiova 57 milionů euro. Evropská komise ale uvedla, že Ford získal od rumunské vlády nezákonnou státní podporu a přikázala Fordu zaplatit dalších 27 milionů euro. Ford s těmito požadavky souhlasil.

            Americká automobilka navíc přislíbila investovat do modernizace továrny dalších 675 milionů euro – Evropská investiční banka již poskytla Fordu pětiletý úvěr ve výši 400 milionů euro. Vozidla z rumunských výrobních linek začala sjíždět na začátku září 2009. V příštím roce plánuje Ford vyrábět v Rumunsku malá osobní vozidla a vyvíjet ekologické motory.


NAHORU


3. Česko – rumunské vztahy v době globální hospodářské recese a cesta k obnovení prosperity

 

Svět ještě v polovině roku 2008 doslova hýřil optimismem, západní ekonomiky vzkvétaly, středo a východoevropské rostly ještě rychleji a slušným tempem doháněly ty západoevropské. Přehnaný optimismus zapříčinil nižší ostražitost a vyšší ochotu riskovat, protože investovat, ať už do čehokoliv, se zdálo bezpečné. Stabilní inflace, nízká nezaměstnanost, rostoucí ceny akcií odvíjející se od rostoucího zisku firem. Z dálky vypadala situace opravdu optimisticky.

Nejoptimističtější a také zároveň nejméně ostražití byli obyvatelé Spojených států amerických. Ostražití bohužel nebyli jen obyčejní Američané, ale i představitelé finančního sektoru. Neuhlídali systém poskytování hypoték, a tak se majiteli domů stávali i chudí Američané, kteří po čase zjistili, že dům nemají z čeho splácet.

Hypotéky ve Spojených státech byly převáděny na deriváty, které byly následně prodávány s tím, že svému majiteli měli vynést nadprůměrný zisk. Deriváty si mohl koupit každý, nejen ve Spojených státech. Toto je jeden z negativních aspektů dnešní globalizace. Deriváty po vypuknutí hypoteční krize ztrácely svou hodnotu a způsobovaly velké finanční ztráty svým majitelům, nezávisle na tom, ze které země.

Co nestihla poškodit přímo hypoteční krize, to způsobila následná panika, která ukázala, co zmůže lidský strach. Došlo k výraznému utlumení spotřeby a tedy i poptávky, firmy tedy snižovaly kapacity, aby tolik nevyráběly, to ale znamenalo i vlny propouštění. Vlna pesimismu následovaná snížením spotřeby i zaměstnanosti se postupně rozšířila do celého světa a způsobila největší hospodářskou recesi od Velké recese ve třicátých letech.

Hospodářská recese zasáhla jak Českou republiku, tak Rumunsko. V následující kapitole popíši vliv současných globálních událostí na vzájemné vztahy a také možná východiska ze vzniklých problémů.

3.1.      Vývoj české a rumunské ekonomiky během hospodářské recese

3.1.1.                       Propad ekonomik

            Snižuje-li se spotřeba obyvatel, snižuje se i hrubý domácí produkt. Domácí spotřeba totiž ve většině ekonomik tvoří největší část hrubého domácího produktu. Stejně tak je tomu i v Rumunsku. Když klesá spotřeba, klesá tedy i HDP.

            V prvním čtvrtletí se rumunská ekonomika propadla o 6,2 % oproti stejnému období roku 2008 a ve druhém čtvrtletí dokonce o 8,7 %, což je šestý největší propad z členských zemí Evropské Unie. Česká republika je na tom oproti Rumunsku relativně lépe. Český hrubý domácí produkt se v prvním čtvrtletí roku 2009 propadl o 3,4 % oproti stejnému období roku 2009, ve druhém o 4,9 %. Ve třetím čtvrtletí se podle statistiků situace začala obracet k lepšímu, ekonomika se propadla o 4,1% oproti třetímu čtvrtletí roku 2008. Rumunská ekonomika si ve třetím čtvrtletí také trochu polepšila, i když oproti roku 2008 se stále propadá o 7,1 %.

            Význam výše uvedené údajů si lépe uvědomíme, pokud je porovnáme s údaji z let předchozích. Následující graf zobrazuje čtvrtletní hodnoty hrubého domácího produktu Rumunska od roku 2006 do třetího čtvrtletí 2009. Léta 2006 a 2007 byla ve znamení výrazné prosperity. Na konci roku 2008 ji již můžeme všimnout poklesu tempa růstu rumunské ekonomiky, ta však stále zůstávala v kladných číslech. Do záporných se dostala až v roce 2009.

Graf č. 9: Procentuální změna HDP Rumunska,  čtvrtletně, oproti stejnému období minulého roku

            Někteří analytici předpokládají, že se obě ekonomiky již odrazily ode dna a nadále se již nebudou propadat. Celkový roční propad rumunské ekonomiky za rok 2009 je odhadován mezi 7 a 8 %. Česká ekonomika zřejmě vykáže za rok 2009 pokles hrubého domácího produktu mezi 4 a 5 %. Je velice obtížné stanovit prognózy vývoje do budoucna, dá se však očekávat, že Rumunská ekonomika poroste v následujících letech rychlejším tempem než ekonomika česká.

            Jedním důvodem bude, že i před vypuknutím globální hospodářské recese rostla rumunská ekonomika rychlejším tempem. Další pak bude i fakt, že se během recese více propadla a existuje zde proto větší prostor pro opětovný růst. Důležitý je taky růstový potenciál, který vyplývá z menší zralosti rumunské ekonomiky v porovnání s tou českou. Rumunský trh lze v některých ohledech stále ještě považovat za nenasycený.

           

3.1.2.                       Růst nezaměstnanosti

            Nezaměstnanost je jedním z největších zdrojů nespokojenosti obyvatel během hospodářské recese. Nízká spotřeba zboží znamená, že se firmám tvoří neprodejné zásoby a firmy jsou nuceny snížit nebo někdy i úplně zastavit výrobu. Při hledání úspor je poté nejsnazší zahájit propouštění nadbytečné pracovní síly.

            Již na konci roku 2008 byly i některé české a rumunské firmy nuceny z tohoto důvodu propouštět, či snad úplně zastavit výrobu. Pro Rumunsko tak skončilo období velmi nízké nezaměstnanosti. Ta se během roku 2008 pohybovala mezi 5 a 6 % ale například v červnu 2008 dosáhla vůbec nejnižší úrovně v demokratické historii Rumunska. V roce 2009 se situace nadále zhoršovala. Asi 8 % rumunského aktivního obyvatelstva nemohlo v říjnu roku 2009 najít práci.

            Světová banka předpovídá, že vrcholu dosáhne nezaměstnanost v Rumunsku v polovině roku 2010, kdy by mohla dosáhnout až 10 % v rámci aktivního práceschopného obyvatelstva. Nezaměstnanost mezi absolventy škol je pak téměř dvojnásobná. Stejný problém zasáhl i Českou republiku. I absolventi vysokých škol mají během hospodářské recese problémy s uplatněním.

            Průměrný obyvatel Rumunska hledá práci průměrně 9,7 měsíců, což je osmá nejlepší hodnota v rámci členských států Evropské unie. V České republice je průměrná délka nezaměstnanosti 10,2 měsíce. Údaje vzešly z průzkumu, který vypracovávala Evropská komise v letech 2005 – 2008, tedy před plným vypuknutím globální hospodářské recese. Pro zajímavost uvádím, že nejkratší dobu tráví mimo zaměstnání obyvatelé Malty (3,5 měsíce) nejdelší naopak Maďaři (13,9 měsíců).  Recese způsobila, že k dlouhodobě nezaměstnaným přibylo mnoho nezaměstnaných zejména z nejvíce postižených oborů. Existuje zde velké riziko, že pokud nedojde k brzkému odražení ode dna, tito nově nezaměstnaní rozšíří řady dlouhodobě nezaměstnaných. Dlouhodobá nezaměstnanost je přitom mnohem horší, než ta krátkodobá.

 

3.1.3.                       Spotřební chování během krize

Nejprve ve stručnosti připomeňme historii rumunského spotřebního chování. Rumunská ekonomika v devadesátých letech byla značně nedostatková. Trpěla následky minulého režimu více než například Česká republika. Tím, že ani běžného zboží nebyl dostatek, bylo velice snadné něco do Rumunska dovážet. Problém nedostatku zboží byl dokonce horší než problém nedostatku peněz. Ten však přišel vzápětí. V druhé polovině devadesátých let byl průměrný spotřebitel z pochopitelných důvodů nejvíce zaměřen na cenu. Kvalita, značka či nadstandardní uživatelský přínos hrály pro běžného uživatele až druhořadou roli. Životní úroveň obyvatel byla nízká, stejně jako průměrné příjmy. Zároveň se však objevovali Rumuni, kteří velice rychle zbohatli. To naopak vyvolalo poptávku po luxusním zboží.  Rozdíl mezi bohatými a chudými byl propastný. Významná střední vrstva prakticky neexistovala.

Od začátku nového tisíciletí se průměrný rumunský spotřebitel začal měnit. Zboží již bylo dostatek, životní úroveň prudce rostla a spotřebitel začal měnit své spotřební chování. Začal uvažovat o výrobku daleko komplexněji. Důležitá se stává kvalita, zejména pak poměr kvalita vs. cena. Spotřebitel si vybírá a porovnává mezi sebou různé značky. Za samozřejmost se u zboží dlouhodobé spotřeby považuje poskytnutí záruky a pozáručního servisu. Rumunská spotřeba se po roce 2000 navíc významně internacionalizuje. Globální značky nacházejí nové spotřebitele i v Rumunsku.

Opětovný návrat zpět k cenově orientované spotřebě však s sebou do celého světa přináší novodobá globální hospodářská recese. Nejen v Rumunsku pak spotřebitelé opět při svém rozhodování opouští své oblíbené značky, netrvají na koupi kvalitního zboží a na první místo při svém rozhodování staví cenu. Tato změna nejspíše napomohla i k tak velkému propadu vývozu českých dopravních prostředků do Rumunska.

Kromě zvýšené orientace zákazníků na cenu lze v Rumunsku pozorovat i výrazné snížení objemu spotřeby. Na následujícím grafu vývoje spotřeby si můžeme všimnout, že Rumuni začali svou spotřebu snižovat již na konci roku 2008. K významnému propadu pak došlo na počátku roku 2009. Snižování spotřeby je jedním ze základních znaků problémů v ekonomice. Spotřeba navíc tvoří největší část hrubého domácího produktu, takže její snížení výrazně přispělo i k propadu rumunského hrubého domácího produktu.  

Graf č. 10: Vývoj celkové spotřeby v Rumunsku,

čtvrtletně, oproti stejnému období minulého roku

3.1.4.                       Propad vzájemného obchodu

Celkový vliv hospodářské recese na česko-rumunské vztahy budeme schopni určit až po jejím skončení. Co se však projevilo s okamžitým efektem, je propad vzájemného obchodu. Vlivem hospodářské recese došlo k poklesu spotřeby v obou zemích a k větší orientaci spotřebitelů na cenu zboží a služeb. To způsobilo například nejprudší propad českých exportů do Rumunska v novodobé historii. Od ledna do srpna 2009 klesly české exporty do Rumunska o 44 %.  Jelikož je Rumunsko největším odběratelem českých výrobků v regionu, je tento propad pro české firmy opravdu špatným znamením. Celkový obrat vzájemného obchodu se propadl o 40 %.

Nejvíce Česká republika pocítila propad u vývozu motorových vozidel. Skupina SITC „vozidla motorová, traktory, kola aj. vozidla“ se propadla a o 76,6 %. Velmi výrazný propad také postihl například audiovizuální techniku, stavební materiály, železo a ocel a železné a ocelové výrobky. Propad sektoru služeb v obou ekonomikách však neměl příliš vliv na česko-rumunský obchod se službami.

            Dá se říci, že sektory, které dlouhodobě tvoří největší část českého vývozu do Rumunska, také hospodářskou krizí nejvíce utrpěly. To je zřejmě způsobeno tím, že v těchto masových oborech nejvíce působí možný odklad spotřeby.

            Rumunské exporty do České republiky poklesly za prvních šest měsíců roku 2009 o 17 %, přičemž české exporty do Rumunska o 40,8 %. Tento nerovnoměrný pokles byl zřejmě způsoben jednak tím, že rumunská spotřeba i celá ekonomika zaznamenala větší pokles než ta česká, zároveň to však může svědčit o intenzivnějších aktivitách rumunských exportérů.

            Z následujícího grafu vyplývá několik závěrů. Jednak si můžeme všimnout, že rumunské importy rostly před nástupem rychlejším tempem než rumunské exporty a také že se importy po nástupu krize i rychleji propadaly. To znamená, že spotřeba v Rumunsku klesala rychleji než spotřeba ve státech, kam Rumunsko vyváží. Rumunský export dokonce ve třetím čtvrtletí zaznamenal oproti stejnému období roku 2008 růst.

Graf č. 11: Vývoj hodnoty exportu a importu z/do  Rumunska,

 čtvrtletně, oproti stejnému období minulého roku

3.1.5.                       Pokles cen

            Jednou z charakteristik globální hospodářské krize v roce 2009 bylo i zastavení a dokonce pokles cen a cenových hladin. Snížení poptávky po zboží vytvořilo převis nabídky nad poptávkou a prodejci tedy začali snižovat ceny. Dobrá zpráva to však byla pouze pro část obyvatel. Mnoho lidí přišlo o práci, další lidé museli začít šetřit, jiní se obávali, že o zaměstnání přijdou, a proto dále snižovali spotřebu. Místo o nebezpečí inflace se v době krize v médiích čím dál tím více mluvilo o riziku deflace, tedy o všeobecném snižování cenové hladiny, které je pro ekonomiku také nebezpečné z důvodu obtížného snižovaní ceny práce, tedy platů.

            Následující graf zobrazuje měsíční inflaci v zemích střední a východní Evropy během hospodářské recese. Hodnota pro každou zemi zobrazuje růst/pokles inflace oproti předchozímu měsíci. Hodnota rumunské inflace se dostala do záporných čísel pouze v červenci a srpnu 2009, celkově se pohybuje kolem nuly. Česká republika ke konci roku čelí ke konci deflaci. Bulharská se pohybuje kolem nuly.

Graf č. 12: Hodnoty meziměsíční inflace

 v České republice, Rumunsku a Bulharsku

3.1.6.                       Akce: Šrotovné

            Jednou z reakcí na globální hospodářskou recesi bylo i zavedení takzvaného „šrotovného“. Jedná se o finanční příspěvek státu na nákup nového osobního automobilu, pokud zároveň dojde k sešrotování (respektive k ekologické likvidaci) starého vozidla ve vlastnictví stejného majitele.  Automobilový průmysl je jedním z klíčových výrobních odvětví v Evropské unii a také jedním z odvětví nejvíce zasažených globální recesí.  

            Podporou prodeje nových automobilů nechtějí vlády pomoci pouze výrobcům osobních automobilů, ale také celé řadě subdodavatelů tohoto odvětví, kteří byli často ještě více ohrožováni rapidním poklesem poptávky po nových automobilech. V Rumunsku se do velkých problémů dostali například výrobci pneumatik.

            Pokud se zamyslíme nad smyslem šrotovného a podíváme se na problematiku z ekonomického pohledu, zjistíme, že tento systém vlastně popírá základy svobodného obchodu. Státní podpora jednoho konkrétního odvětví zvýhodňuje výrobce v tomto odvětví oproti výrobcům v ostatních odvětvích. Navíc se jedná o krátkodobý efekt. Ti, co plánovali koupit si v blízké budoucnosti nový osobní automobil, pouze využili výhodné nabídky a koupi realizovali o něco dříve. Většina majitelů starých automobilů vlastní takto staré automobily, protože na nový automobil nemají. Ani státní příspěvek většině majitelů 10 a více let starých automobilů nepomůže a nepodpoří tak výměnu za nový automobil. Problém s poklesem poptávky po nových automobilech se tedy nevyřešil, pouze se odsunul. Krátkodobé efekty však můžeme pozorovat zejména u výrobců menších a levnějších automobilů.

            Automobilový průmysl včetně návazných oborů však zaměstnává zejména v Evropě velkou spoustu lidí. Pokud by došlo k masovému propouštění zaměstnanců, vznikla by mezi občany příliš velká nespokojenost, a to vlády nechtěly připustit. Rozhodně k zavedení šrotovného přispěl i lobbing ze strany představitelů automobilového průmyslu.

            Šrotovné bylo do této doby (listopad 2009) zavedeno celkem v sedmnácti zemích světa, z nichž je 13 evropských

Šrotovné v Rumunsku

            Jednou ze zemí, která zavedla šrotovné, bylo i Rumunsko. Program šrotovného byl rozdělen do třech fází. První fáze probíhala v březnu až květnu 2009, druhá v červnu až srpnu. Třetí fáze začala 1. září a s skončila 11. prosince 2009. Program byl určen pro všechna vozidla s maximální hmotností do 3,5 tuny vyrobena v roce 1999 a dříve. Pokud majitel takového vozidla nechal vozidlo ekologicky zlikvidovat a s tímto potvrzením si šel koupit nové vozidlo, dostal od státu vyplacenou podporu ve výši 3800 nových rumunských Lei, tedy asi 650 €. Ve třetí fázi mohly navíc o státní příspěvek pořádat i právnické osoby. Do této doby bylo šrotovné určeno pouze pro nákup nového vozidla fyzickou osobou.

            V první a druhé fázi uvolnila rumunská vláda prostředky na ekologickou likvidaci 60 tisíc vozidel v rámci programu „šrotovné“. Rumunští občané však celou kvótu ani zdaleka nevyužili a do autorizovaných vrakovišť přivezli jen 21.163 starých vozidel. To také znamená, že Rumuni v rámci tohoto programu nakoupili stejný počet nových vozidel. Nejčastěji nakupovanými vozidly se státním příspěvkem byly modely domácího výrobce Dacia. Dacií se během šesti měsíců prodalo 11.483 kusů. Nejúspěšnější zahraniční automobilkou v rámci tohoto programu pak byla česká Škoda Auto následovaná Fordem, Hyundaiem, Opelem a Chevroletem.

Dacia – vítěz krize automobilového průmyslu     

            Stát zavedením šrotovného nepomáhá pouze domácím výrobcům automobilů. V mnoha případech se ukázalo, že zavedení šrotovného více prospělo zahraničním automobilkám než těm domácím. Jako případ může sloužit zavedení šrotovného v Německu, které na první příčky v růstech prodejů poslalo českou Škodu Auto, naopak prodeje domácích BMW a Mercedesu se propadaly (VW ale rostly). Rozdíl v prodeji relativně levných automobilů oproti těm relativně drahým se během hospodářské recese ještě zvětšil. Lidé totiž nejvíce nakupovali ta úplně nejlevnější auta.

            Rumunskou automobilku Dacia můžeme označit jako vítěze zavedení šrotovného ve 13 evropských zemích. Ze statistik Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) vyplývá, že za prvních deset měsíců stoupl počet prodaných Dacií v Evropské unii o 24,5 %. To se přitom automobilka na přelomu roku topila v problémech a musela několikrát přerušit výrobu. Těsně za Dacií na druhém místě skončila s růstem 24 % automobilka Hyundai – která vyrábí mimo jiné i v České republice v nově postavené továrně v Nošovicích. Na třetím místě se umístilo Alfa Romeo s růstem 9 %. Na druhou stranu největší propad v Evropě zaznamenaly automobilky Saab a Chrysler.

            Úspěch Dacie i Hyundaie spočíval zejména v nízké ceně. Cena Dacie Logan a Dacie Sandero se v Německu pohybuje podle úrovně výbavu od 5000 do 7500 €. Hodnota státního šrotovacího příspěvku byla 2500 €. To znamená, že v případě koupi nejlevnější Dacie stát zaplatí celou polovinu nově koupeného vozidla. Příspěvky v dalších státech byly o něco nižší (např. Francie 1000 – 2000 €). Dacia však zaznamenala úspěch v celé Evropě.

            Pro evropské automobilky většinou platí, že mají nejsilnější základnu v domácí ekonomice. Kdo navštívil Rumunsko, musí potvrdit, že tam s nadsázkou řečeno krom Dacií nic jiného nejezdí. Rumunsko je tedy i pro odbyt nových Dacií klíčovou destinací. Poptávka po automobilech se však v Rumunsku v roce 2009 výrazně propadla. Za prvních deset měsíců roku 2009 o 57 % oproti stejnému období roku 2008. Dacia, jejíž tržní podíl na rumunském trhu s osobními automobily je 29 %, tedy více těžila z prodeje na trzích západní Evropy než v Rumunsku.

            Kromě vyřešených aktuálních problémů s nedostatkem odbytu se také rumunská automobilka zapsala do povědomí západoevropských zákazníků. Významný růst prodejů, který Dacia zaznamenala na všech trzích západní Evropy, byl předmětem diskusí v tamních médiích. Jednalo se vlastně o reklamu zadarmo.

3.2.      Jak změní současná krize česko-rumunské obchodní vztahy?

            Tuto otázku jsem položil ekonomickému radovi při Rumunském velvyslanectví v Praze panu Mircea Borzovi a viceprezidentovi Česko-rumunské obchodní a průmyslové komory panu Božetěchu Davidovi. Pan Borza uvedl nejprve tří hlavní důvody, proč nebyla Česká republika prioritní destinací rumunského exportu před nástupem globální finanční a hospodářské krize.

·         Od začátku nového tisíciletí rostla rumunská ekonomika velmi rychle a s ní rostla rychle i domácí poptávka po zboží. Domácí firmy se tedy soustředily hlavně na pokrytí domácího trhu – což je vždy snadnější než exportovat na trhy cizí.

 

·         Marže rumunských exportérů při exportu na hlavní trhy jsou větší. Pokud se již rumunská firma rozhodla vyvážet zboží do zahraničí, hledala pro něj zemi s nejlepším odbytem. V zemích západní Evropy jako je Německo, Francie či Itálie anebo ve Spojených státech amerických mohou rumunské firmy prodat domácí zboží s větší marží, než v případě exportu do České republiky. V jejich zájmu bylo tedy nejprve nasytit ekonomiky s vyšší úrovní poptávky.

 

·         Třetím důvodem nízké úrovně rumunského exportu do České republiky pak byla existence jazykové bariéry. Italština je velmi podobná rumunštině. Rozdíl je asi podobný jako mezi češtinou a polštinou. Navíc spousta Rumunů do Itálie emigrovala, či tam dojíždí za prací.  Francie má s Rumunskem tradiční a dlouhotrvající ekonomické vztahy. Německo zase těží z existence německé menšiny v Rumunsku a také z výuky němčiny na školách. Povinná výuka ruštiny byla zrušena v roce 1964 a na základních i středních školách si Rumuni mohli vybrat z výuky jazyků francouzštinu, němčinu, angličtinu i španělštinu, ale ve výběru zůstala i ruština. Tento fakt je jedním z důkazů nižší provázanosti Rumunska s tehdejším Sovětským svazem.

 

            Tyto tří důvody tedy tvořily největší bariéru rumunského exportu či podnikání v České republice. Globální hospodářská recese ale způsobila pokles poptávky na většině světových trhů. Rumunským firmám exportujícím zejména na západní trhy začaly klesat marže a začaly se proto ve zvýšené míře zajímat o Českou republiku. Zároveň bylo třeba nahradit krizí utlumenou rumunskou poptávku.  Tato situace se na rumunském velvyslanectví v Praze projevila zvýšeným zájmem rumunských podnikatelů-exportérů o informace ohledně českého prostředí a do budoucna by se mohla projevit i ještě rychlejším zvětšováním objemů rumunských exportů do České republiky. Zájem ze strany českých subjektů zůstává podle pana Borzy konstantní, což lze vzhledem k probíhající krizi označit rovněž za pozitivní.

            Podle Božetěcha Davida byla orientace rumunské ekonomiky na vlastní trh narušena nastupující krizí již na konci roku 2008, kdy rumunské banky začaly omezovat poskytování úvěrů. Podnikatelskému klimatu neprospěla ani nestabilní, rozhádaná vnitropolitická situace Rumunska. Hlavně se jednalo o politické půtky prezidenta se členy parlamentu, který požadoval odvolání prezidenta Traiana Băsesca a vládou, což vyvrcholilo tím, že prezident Băsescu vyhlásil referendum, zda má důvěru veřejnosti či nikoli. Výsledek referenda ukázal, že prezident má mezi Rumuny velmi silnou podporu a jeho odvolání nebylo možné.

            Kromě krize ekonomické sužovala Rumunsko v roce 2009 i krize politická. Vládní nestabilita vyvrcholila v říjnu, kdy v Rumunsku zároveň existovaly tří vlády, žádná ale nefungovala.  Na toto klima si stěžovali všichni účastníci sympozia „Evropský týden malého a středního podnikání“ konaného začátkem května 2009, které pořádala v Bukurešti „Evropská komise podnikání a průmyslu“ v rámci českého předsednictví. Podle Božetěcha Davida, tedy i tato politická krize přispěla ke zvýšení aktivity rumunských podnikatelských subjektů směrem k zahraničí, a protože se exportu do tradičních odbytišť nedařilo, přišla na řadu i Česká republika. Politickou krizi v Rumunsku neuklidní ani opětovné zvolení Traiana Băsesca do funkce prezidenta dne 6. 12. 2009, který je zastáncem tvrdých politických a ekonomických reforem ovšem nemá dostatečnou podporu v parlamentu (asi pouhou 1/3 Liberálně demokratickou stranou). K jeho vítězství ve volbách došlo až po přičtení hlasů Rumunů žijících v zahraničí.  Jeho protikandidát Mircea Geoana, předseda Sociálně demokratické strany, vyhrál volby na území Rumunska a podal stížnost k ústavnímu soudu na průběh voleb. Politická krize pokračuje.

            Rumunským firmám však v současné době chybí hotovost, a proto během krize čím dál tím častěji řeší podnikatelé svůj vývoz prostřednictvím třetích zahraničních právnických osob, které dosáhnou ve svých zemích snadněji na úvěr. V Rumunsku existuje mnoho drobných firem, které mají zakázky, ale nejsou schopny zajistit jejich profinancování.

            Co se týče jazykových bariér, tak ani ty již nejsou takovou překážkou, jakou byly v minulosti. Čím dál tím více se do popředí dostává v obou zemích angličtina. U České republiky se nejedná o nijak překvapivou informaci. V Rumunsku dříve dominovala francouzština. U mladých lidí je však v současné době populárnější právě angličtina. Na rumunských gymnáziích se 86,5 % studentů učí francouzsky ale 95 % anglicky. Německý jazyk je v oblibě na třetím místě s 10,9 %. 

3.3.      Perspektivní obory do budoucna

3.3.1.                       Obory, ve kterých už české firmy působí

            Kancelář CzechTrade v Bukurešti apeluje na české investory a exportéry, ať využijí současné situace pro vytvoření či upevnění pozic na rumunském trhu, který se z dlouhodobého hlediska jeví jako velmi perspektivní. Mezi obory, které jsou pro české subjekty stále existující potenciální příležitostí, zahrnuje CzechTrade zejména:

·         Strojírenství – zejména pak subdodávky pro navazující odvětví

·         Modernizace těžkých odvětví - hutní výroba, zpracování a těžba surovin

·         Elektronika

·         Obalový průmysl

·         Průmysl plastů

·         Energetika – ČEZ má v Rumunsku velmi silnou pozici, kterou může ještě dále zlepšovat, například účastí na privatizacích

            Strojírenství bude zřejmě i nadále dominovat. Existují však další stejně tradiční obory, ve kterých má české exportované zboží velkou šanci uchytit se i na Rumunském trhu. Jsou to tradiční české obory, jako je výroba skla, optických přístrojů nebo chemických produktů. Významnou roli může v budoucnu hrát export počítačových komponentů a rovněž produkce softwaru – například systémy pro databáze platebních karet, jiné bankovní aplikace nebo i speciální kartografické aplikace.

3.3.2.                       Obory, jejichž potenciál ještě není využíván

            Podle Bukurešťské kanceláře CzechTrade existují i další perspektivní obory, které po odeznění hospodářské recese mohou odkrýt svůj potenciál. Je jen na českých firmách, zda z tohoto potenciálu také budou profitovat. Podle CzechTrade mají šanci například v těchto oborech:

·         Dopravní technika

·         Petrochemie

·         Lesní technika (manipulátory, nakladače)

·         Potravinářský průmysl (stroje a technologické linky) – profitovat přitom mohou z přítomnosti české potravinářské firmy Hamé

·         Oblast životního prostředí (čistírny odpadních vod, sanace ekologických zátěží)

·         Služby v oblasti informačních technologií

·         Stavebnictví (viz dále)

Stavebnictví

            Každý kdo zavítal v období po pádu bývalého režimu do Rumunska, musel uznat, že kvalita místní dopravní infrastruktury byla a na mnohých místech stále je na velmi špatné úrovni. Po cestách se muselo jezdit velmi pomalu, protože byly plné děr a výtluků. Rekonstrukce probíhaly velmi pomalu a až od roku 2000 se situace začala viditelně zlepšovat. Každopádně stále existují velké nedostatky, a to i na silnicích první a druhé třídy. Dálniční síť neexistuje vůbec. Rumunsko potřebuje nutně postavit více než tisíc kilometrů dálnic. Mnoho z nich bude součástí tzv. evropských koridorů. V souvislosti s budováním dálnic se také bude realizovat mnoho technických staveb, jako jsou mosty a tunely. Rumunsko na takto rozsáhlou výstavbu nemá kapacity, a proto je zde příležitost pro zahraniční firmy. Dálniční koridory jsou stavěny za vydatné finanční podpory ze strukturálního fondu Evropské unie. Předpokládaná hodnota nově postavených dopravních staveb do roku 2025 v rámci evropských koridorů činí přibližně 10 miliard EUR

            Investovat do dálnic v Rumunsku se vyplatí i přesto, že cena za stavbu jednoho kilometru je zde i více než čtyřikrát levnější než v České republice. Není se však čemu divit. U nás se totiž dálnice stavějí nejdráž v Evropské unii. Průměrná náklady na kilometr dálnice v Rumunsku se pohybují mezi 3,5 a 8,5 miliony EUR. V České republice se cena pohybuje mezi 500 a 800 miliony korun.

Výzva prezidenta Traiana Băsesca

            16. července 2009 se rumunský prezident sešel v Praze se zástupci největších českých exportérů a investorů v Rumunsku. Traian Băsescu nejprve stručně zhodnotil dosavadní vývoj rumunské ekonomiky, včetně problémů, do kterých se Rumunsko dostalo v souvislosti s globální hospodářskou recesí. Následně vyzval české subjekty, aby se zaměřily i na méně tradiční obory, ve kterých se rovněž skrývá velký růstový potenciál. Prezident vyzval k investicím zejména do oblasti zemědělství a potravinářského průmyslu. Rumunsko má pro zemědělskou produkci vynikající podmínky. Je však nutno produkci zefektivnit a následně zajistit její zpracování.

3.4.      Rumunsko – turistická země budoucnosti?

            Rumunsko je zemí, která nabízí turistům spoustu zajímavých destinací. V dnešní době však nejsou českými turisty příliš vyhledávány. Jinak tomu bylo za minulého režimu, kdy bulharské a rumunské pláže byly českými turisty hojně navštěvovány, protože se jednalo o jedny z nejbližších politicky spřízněných zemí, které měly přístup k teplému moři. Dnes na rumunské pobřeží přijíždí nejvíce turistů z Itálie, Francie a Německa. S tím, jak v Rumunsku roste životní úroveň, se rozvíjí i turistický ruch. Rumunsko je rozhodně zemí s obrovským turistickým potenciálem, který stále zůstává nevyužit, a to zejména díky stále nekompletně zrekonstruované infrastruktuře. Potenciál se skrývá zejména v následujících třech oblastech.

3.4.1.                       Pobřeží Černého moře

            Rumunsko má pro existenci letního cestovního ruchu základní předpoklad – teplé moře. Na východě země se nachází 234 km dlouhé pobřeží Černého moře. Upravené pláže, které slouží turistům ke koupání, jsou v součtu dlouhé 72 km. Největší střediska jsou soustředěna v jižní části pobřeží. Mezi ty nejznámější rozhodně patří Mamaia, Eforie, Olimp, Neptun, Jupiter, Venus, Mangalia a Vama Veche. Centrem oblasti je třísettisícové město Constanţa. Během letních měsíců dosahuje teplota vody průměrně 25 - 26°C.

            Rumunské pobřeží nabízí turistům písečné pláže, moderní hotely, spoustu restaurací, klubů a diskoték. Vybavení pobřeží je prakticky v každém ohledu srovnatelné s pobřežím Řecka či Itálie. Pro jižní státy je typický rušný noční život a ani Rumunsko není výjimkou. Rozdíl oproti středomořským letoviskům je však v ceně poskytovaných služeb. Ubytování, jídlo i zboží v obchodech na rumunském pobřeží je cenově srovnatelné s Českou republikou. Samozřejmě i na rumunském pobřeží lze bydlet ve velmi drahých luxusních hotelích, ale zároveň je zde možnost levného ubytování v rodinných hotelích či přímo v domech místních obyvatel.

            Problém však případný zájemce objeví při hledání vhodné dopravy do Rumunska. Ve městě Constanţa je letiště a v budoucnu by tedy mohli i čeští turisté přilétat přímo na rumunské pobřeží. V současné době však přímé letecké spojení existuje pouze mezi Prahou a Bukureští. Z Bukurešti do Constanţi pak vede dálnice dlouhá 200km. Ideální je tedy půjčit si vozidlo a na pobřeží dojet.

            Dá se ale jet i vlakem, avšak přímé spojení Praha – Bukurešť bylo na konci roku 2008 zrušeno a cestování vlakem s přestupováním je jednak zdlouhavější a také méně pohodlné. Cesta vlakem do Bukurešti trvá 25 hodin. Jediné přímé spojení z České republiky do Rumunska je tedy autobusem. I pokud nějaká česká cestovní kancelář nabízí zájezd do Rumunska, jedná se o zájezd s autobusovou dopravou. Taková cesta je však nesmírně namáhavá. Dopravní dostupnost je spolu s převládajícími negativními předsudky o dovolené v Rumunsku největší překážkou přítomnosti českých turistů na rumunském pobřeží. Situaci má v rukou rumunská strana, která by se měla marketingovými prostředky snažit přilákat ty české občany, kteří nejsou zatíženi negativními zkušenostmi z minulosti.

3.4.2.                       Rumunské přírodní bohatství

            Na rozdíl od přímořských letovisek jsou dnes rumunské přírodní skvosty navštěvovány i českými turisty. Jedním z takových míst je delta Dunaje. Jedná se o největší a nejzachovalejší deltu v Evropě. Její celková rozloha je 3446 km2. 2681km2 z nich tvoří přírodní rezervaci. Delta je tvořena rákosy, mokřady a lužními lesy. Roste zde více než 1200 druhů stromů a rostlin, žije zde asi 300 druhů ptáků a 45 druhů ryb. Delta je od roku 1990 zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO.

            Každoročně deltu navštěvuje mnoho turistů z celého světa, včetně těch českých, aby se pokochali krásami přírody. V oblasti je postaveno několik hotelů, ale platí zde velmi přísná opatření, aby nedošlo k poškození této přírodní památky.

            Častěji než deltu Dunaje navštěvují Češi rumunské Karpaty. Mnoho mladých lidí touží po túrách v přírodě, která člověkem nebyla ještě zasažena. To se u nás povede jen těžko. Při cestě po rumunských Karpatech můžete ujít mnoho kilometrů a nepotkáte jediného člověka. Spousta lidí se ve skupinách vydává pouze se stanem na dobrodružné výpravy do těchto hor a většinou si odváží nádherné zážitky. Webových stránek o takovýchto cestách je na internetu velké množství. Tento typ turistických aktivit však rumunské straně nepřenáší téměř žádné zisky. A proto není ze strany rumunské vlády ani nijak podporovaná. Lepší turista je ten, který bydli v hotelu a utrácí v místních obchodech. Rumuni by tedy měli podporovat pobytové zájezdy například za zdravotním účelem. V rumunských horách je naprosto čerstvý vzduch, což je rozhodně potenciál, který by se dal využít.

            Kromě letních měsíců začínají i čeští turisté navštěvovat rumunské hory také v zimě. Střediska pro provozování zimních sportů se neustále rozšiřují. České cestovní kanceláře nabízejí lyžování v Rumunsku jako levnější alternativu k zimní dovolené v Alpách. Je velmi pravděpodobné, že zde v budoucnu vyroste Alpám konkurence. Přírodní podmínky k tomu jsou zde vynikající, a jakmile bude v pořádku i ekonomické a technické zázemí, nebude stát nástupu nového lyžařského centra nic v cestě. Jistě si do něj najdou cestu i čeští milovníci zimních sportů.

3.4.3.                       Další zajímavosti ve vnitrozemí

            I rumunské vnitrozemí má českým turistům co nabídnout. Rumunská města zatím rozhodně nejsou tím největším turistickým lákadlem. Výjimku zřejmě bude v budoucnu tvořit Bukurešť. Hlavní město Rumunska bývá někdy nazýváno „Paříž východu“. Podle pařížského vzoru zde byly vybudovány rozsáhlé bulváry a velmi podobný vítězný oblouk. Bukurešť byla ze značné části přebudována za Ceauşescovy vlády. Krom jiného zde vůdce nechal postavit i honosný palác, který je druhou největší stavbou na světě hned po Pentagonu. Jedná se zároveň o velmi kontroverzní stavbu, protože na ni padlo velké množství finančních prostředků, které v té době byly zapotřebí jinde. Dnes palác slouží jako sídlo parlamentu.

            Stejně jako v sousedním Maďarsku existuje i v Rumunsku spoustu minerálních či termálních zdrojů a i Rumunsko má tedy předpoklady pro lázeňskou turistiku. Zejména zdroje s horkou slanou minerální vodou mohou přilákat turisty díky svým léčebným účinkům. Unikátní je zejména středisko Sovata, kde v roce 1875 vzniklo geologickým posunem Medvědí jezero (lac Ursu). Voda v tomto jezeře podléhá díky přítomnosti minerálů z místních hornin heliotermálnímu efektu. To znamená, že voda pohlcuje daleko více slunečního záření, než obyčejná voda. Čím větší hloubka, tím více se jezero zahřívá. Na povrchu má jezero kolem 20 stupňů  Celsia, ve hloubce jednoho metru mezi 30 - 40 stupni a v 1,5 metru kolem 40 - 60 stupňů. Termální voda se nenachází pouze v jezeře. Mechanicky je přečerpávána do dalších bazénů v místních lázeňských hotelech, které jsou v provozu celoročně.

            Turisty také Rumunsko láká do města Sigişoara. Zde totiž v 15. století žil kníže Vlad Ţepeş zvaný Drákula. Slavný se stal zejména díky románu Abrahama Stokera Drákula z roku 1897, kde byl kníže vyobrazen jako upír. Tento fenomén je dodnes inspirací pro mnohé filmy, divadelní hry či muzikály. V Sigişoaře se nachází Drákulův hrad. Rumuni chtěli využít popularity Drákuly ve světě a na tomto historickém místě vystavět zábavní park Draculaland se středověkou tematikou. Odpor místních obyvatel byl však tak silný, že bylo nakonec od projektu upuštěno. Případné vybudování parku alespoň někde poblíž Sigişoary však může být kdykoliv znovu přehodnoceno a při použití správné a efektivní marketingové kampaně může být vybudování parku výnosnou investicí.

3.5.      Podpora česko-rumunských vztahů

3.5.1.                       Podpora exportu v České republice

            Export tvoří součást hrubého domácího produktu. Dobývání zahraničních trhů českými firmami přispívá k ekonomickému růstu České republiky. Export působí pozitivně na platební bilanci, zaměstnanost a malé ekonomice, jakou je Česká republika, pomáhá s kompenzací nevýhody malého vnitřního trhu.

CzechTrade – Ministerstvo průmyslu a obchodu

            CzechTrade, neboli Česká agentura na podporu obchodu, je organizace založená v roce 1997 Ministerstvem průmyslu a obchodu. Jejím úkolem je zvyšovat exportní výkonnost a konkurenceschopnost českých firem na zahraničních trzích. Agentura napomáhá firmám při hledání vhodných exportních trhů pro jejich výrobky a následně s hledáním spolehlivých obchodních partnerů v dané zemi. CzechTrade kromě centrály v Praze provozuje i 33 zahraničních poboček včetně té v Bukurešti.

            V roce 2002 spustil CzechTrade internetový portál businessinfo.cz, kde pravidelně aktualizuje veškeré informace potřebné pro export. Kromě spousty informací o cizích zemích a obecně o exportu se zde nalézá aktualizovaný seznam zahraničních poptávek a veřejných zakázek. Informace jsou velmi snadno dostupné.

            V roce 2008 byl spuštěn on-line Adresář českých exportérů – tedy místo pro on-line prezentace českých firem s exportními úmysly. Adresář existuje ve čtrnácti jazykových mutacích. Základní zápis je na dvanáct měsíců zdarma.

Česká centra – Czech centers

            Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí České republiky se sítí 24 poboček ve 21 zemích. Primárně se tato organizace zaměřuje na podporu v oblasti kultury, vzdělávání a cestovního ruchu. I proexportní politika je však součástí programu Českých center v zahraničí. Na webu www.export.cz poskytují podobný typ informací jako Ministerstvo průmyslu a obchodu na stránce www.businessinfo.cz. Otázkou zůstává, zda Česká republika potřebuje dva proexportní webové portály, nebo by bylo lepší ponechat pouze jeden a na informacích na společném portálu nechat spolupracovat obě ministerstva, respektive obě organizace – Česká centra a CzechTrade.

EGAP

            Již v roce 1992 byla založena Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) jako vůbec první organizace na podporu exportu na našem území. Jejím posláním je pojišťování exportních úvěrů proti teritoriálním a komerčním rizikům. Úvěry jsou poskytovány se státní podporou. Stát ručí za veškeré závazky společnosti EGAP. V roce 2005 vznikla dceřiná společnost EGAPu Kupeg (Komerční úvěrová pojišťovna EGAP). Kupeg pojišťuje exportéry proti krátkodobým komerčním rizikům nezaplacení dlužné částky v důsledku platební neschopnosti nebo platební nevůle zahraničního partnera. Aktivity společnosti Kupeg probíhají na komerční bázi bez jakékoli podpory ze strany státu.

Česká exportní banka

            Česká exportní banka vznikla v roce 1995 jako státem vlastněná banka, která má za úkol poskytovat státní podporu českému exportu. Svým klientům poskytuje dlouhodobé exportní úvěry za velmi nízkou úrokovou sazbu a další služby související s exportem. Umožňuje jim tak financovat export výrobků na trhy, které by jinak pro tyto firmy byly nedosažitelné. S podporou České exportní banky tak české firmy vstupují na trhy za srovnatelných podmínek jako jejich zahraniční konkurence.

3.5.2.                       Podpora exportu v Rumunsku

            Stejně jako většina států světa i Rumunsko se snaží podporovat své firmy v jejich zahraničních aktivitách. Rumunsko však není typickou zemí zaměřenou na export. Firmy, které z Rumunska vyvážejí, jsou velmi často filiálkami západoevropských společností. Vyrábějí součástky, které je nutné poté dopravit do země mateřského podniku. Tyto podniky nepotřebují podporu exportu ze strany státu, protože mají zaručený odbyt.

            Rumunské podniky, které exportují své vlastní výrobky a hledají pro ně uplatnění na zahraničních trzích, však podporu ze strany státu vítají. V roce 1991 byla založena společnost, která zastává funkce, které u nás zajišťuje Česká exportní banka a společnost EGAP. Jedná se o Eximbank (Banca de Export-Import a Romaniei – Rumunská banka pro export a import). Banka poskytuje exportní úvěry a zároveň exportéry i pojišťuje.

            Aktivity na podporu rumunského exportu vyvíjí rovněž Ministerstvo pro malé a střední podnikání, obchod, cestovní ruch a živnosti. Toto ministerstvo přebralo většinu povinností bývalého Ministerstva hospodářství a obchodu. Kromě jiného podporuje rumunské firmy na mezinárodních výstavách a veletrzích, provádí průzkumy zahraničních trhů, snaží se o prezentaci Rumunska v zahraničí jako spolehlivého obchodního partnera a zřídilo Radu pro export, která má za úkol harmonizovat sektorové a regionální exportní strategie s Národní exportní strategií.

            Rumunský export finančně podporuje i Ministerstvo financí a hospodářství a také Ministerstvo zemědělství, lesů a rozvoje venkova – viz následující tabulka. Vedle podpory ze strany státu existují také nevládní organizace, které se starají zejména o nefinanční podporu rumunského exportu. Jedná se zejména o obchodní komory (například Hospodářská komora Rumunska), které pomáhají šířit informace o zahraničních trzích či nových exportních příležitostech.

Tabulka č.5: Financování podpory exportu státními institucemi

3.5.3.                       Zastupitelské úřady

            Velvyslanectví či konzuláty zastupují stát zřizovatele na území dalších států a to ve všech ohledech. V prvé řadě se samozřejmě jedná o politickou reprezentaci daného státu. Nemalou roli však také sehrává ve vztazích obchodních a ekonomických.

            Rumunské velvyslanectví v Praze sídlí v Morzinském paláci v Nerudově ulici na Malé straně. Velvyslankyní je její excelence Daniela Gîtman. Obchodní a ekonomické záležitosti má na starosti pan Mircea Borza. Ekonomické oddělení rumunského velvyslanectví podává rumunské vládě informace o české ekonomice, vypracovává bilaterální statistiky obchodu a komentuje jejich výsledky. Pomáhá zejména rumunských subjektům při navazování kontaktů se svými českými protějšky či jim pomáhá s jejich nalezením. Kromě role ekonomické je velvyslanectví i nositelem rumunské kultury v České republice – k čemuž zároveň přispívá i existence Rumunského kulturního institutu.

            České velvyslanectví v Bukurešti nesídlí ani ve zdaleka tak krásné budově, jakou je Morzinský palác v Praze, zato však zastupuje tu obchodně aktivnější stranu na území státu svého partnera. V budově velvyslanectví se zároveň nachází Bukurešťské České centrum a rumunská pobočka CzechTradu. Stejně jako rumunské velvyslanectví v Praze i to české v Bukurešti zajišťuje sběr a třídění informací a statistik zejména z ekonomického prostředí. I veškeré teritoriální informace o Rumunsku, které se nacházejí na webu ministerstva průmyslu a obchodu www.businessinfo.cz, pochází právě ze zdrojů českého velvyslanectví v Bukurešti. Českým velvyslancem v Rumunsku je Petr Dokládal. Ekonomické oddělení má na starost Martin Líčeník

3.5.4.                       Obchodní komory

Hospodářská komora České republiky

            Hospodářská komora České republiky podporuje veškeré podnikatelské aktivity s výjimkou zemědělství, potravinářství a lesnictví. Je nepolitická, která není závislá na žádných dalších orgánech. Svým členům slouží zejména jako zdroj informací v domácím i v mezinárodním podnikatelském styku. Česko-rumunským vztahům napomáhá tím, že zprostředkovává obchodní kontrakty mezi českými a rumunskými subjekty. Také slouží jako partner pro jednání za české podnikatele v Rumunsku. Charakter této instituce je všeobecný, pro vztahy českých subjektů se zahraničními, ať už z kterékoliv země. Pokud má Česká republika významné obchodní vztahy s určitým státem, vznikají většinou speciální bilaterální komory.

Česko-rumunská smíšená obchodní a průmyslová komora

Logickým vyústěním rostoucího zájmu o česko-rumunské vztahy, jak ze strany českých tak i rumunských subjektů po vstupu Rumunska do Evropské unie, bylo vytvoření Česko-rumunské smíšené obchodní a průmyslové komory. Komora je neziskovým dobrovolným sdružením českých i zahraničních osob, a to jak fyzických tak právnických.

Komora byla založena dvanácti zakládajícími členy 2. dubna 2007, tedy čtyři měsíce po vstupu Rumunska do Evropské unie.  Cílem komory je všemi dostupnými prostředky napomáhat rozvoji česko-rumunských obchodních vztahů, a to jak v exportu/importu, tak ve vzájemných investicích.

Mezi hlavní činnosti komory patří:

·         Poskytování informací důležitých pro podnikání

·         Zajišťování odborné pomoci při uzavírání obchodních smluv

·         Prezentování aktuálních podnikatelských příležitostí

·         Provádění průzkumů trhu

·         Organizace tematických seminářů

·         Aktivní účast na obchodních misích a ekonomických fórech pořádaných zastupitelskými úřady v obou zemích

·         Poskytování informací o připravovaných výstavách a veletrzích

·         Hledání perspektivních oborů či regionů pro podnikání

·         Vyhledávání obchodních partnerů a zprostředkovávání kontraktů

·         Zpracování ekonomických statistických informací

·         Poskytování překladatelských a tlumočnických služeb

            Česko-rumunská obchodní a průmyslová komora má v současné době 24 stálých členů. Členem se může stát jakákoliv fyzická či právnická osoba. Roční členství stojí pro právnickou osobu 25 tisíc korun, pro fyzickou pak 5 tisíc korun. Pokud však firma podniká, nebo hodlá podnikat v česko-rumunském prostředí, tato investice se jí rozhodně vyplatí. Účast na všech akcích a seminářích pořádaných komorou jsou pro členy komory bez poplatků.

3.6.      SWOT analýza Rumunska

            Níže uvedený soubor bodů není klasickou SWOT analýzou, jakou známe zejména z marketingu. Jedná se spíše o souhrnný pohled na Rumunsko ze strany českého podnikatele a to ať už exportéra či investora. „Silné stránky“ jsou pro něj stabilní stálé základy rumunské ekonomiky, které jsou využitelné pro podnikání. Mezi „Slabé stánky“ uvádím vlastnosti rumunské ekonomiky, které naopak odrazují podnikatele od podnikání v Rumunsku. „Příležitosti“ jsou existující možnosti využití, které rumunský trh nabízí a „hrozby“ jsou naopak rizika, která tento trh skrývá. Současná hospodářská krize figuruje jak mezi hrozbami, tak mezi příležitostmi. Pro jeden subjekt je tato krize hrozbou, někdo jiný z ní však může profitovat.

            Tato modifikovaná SWOT analýza vyplývá ze předchozích kapitol této práce i z údajů na webu businessinfo.cz

 (http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rumunsko/rumunska-rizika-a-prehodnocovani/1000686/55044). Tabulka představuje základní model rozhodování podnikatele před vstupem na rumunský trh. Toto zhodnocení je však pouze všeobecné a každý podnikatel uvažující o podnikání v Rumunsku musí mít důkladně zmapovaný hlavně konkrétní obor, ve kterém chce podnikat.

Tabulka č. 6: SWOT analýza Rumunska (ve vzájemném obchodě)

Silné stránky

Slabé stránky

§  člen Evropské unie, NATO

§  relativně velký domácí trh

§  dlouhodobé dobré vzájemné vztahy

§  strategická poloha na Balkánu

§  kvalitní zemědělská půda

§  levná a zároveň kvalifikovaná pracovní síla

§  rovná daň ze zisku firem ve výši 16 %

§  přístup k nezamrzajícímu moři

§  jazyky používané v Rumunsku (angličtina, francouzština, maďarština i čeština)

§  nižší produktivita práce

§  nedostatky právního systému

§  nedostatečná infrastruktura (zejména dopravní)

§  neefektivní veřejná správa

§  neustálý dlouhodobý boj s korupcí

§  komunikace s úřady v rumunštině

§  nižší platební morálka

§  rostoucí mzdové náklady

Příležitosti

Hrozby

§  nenasycenost trhu – silná poptávka

§  prostředky z fondů EU

§  potenciál v PZI

§  stále kladné nahlížení na průmyslové tradice Československa

§  Možnost vést se na vlně úspěšných privatizací firmami z ČR

§  Potenciál turistického ruchu

§  současná hospodářská krize

§  nestabilní politická situace i po zvolení staronového prezidenta

§  platnost ochranných doložek a přechodných opatření Komise EU

§  zvyšující se zadlužení

§  výkyvy v kurzu RON

§  současná hospodářská krize

 

 

Závěr

 

            Česká republika a Rumunsko toho mají společného více, než by se mohlo zdát na první pohled. Důležité momenty v historii obou zemí se odehrály přibližně ve stejnou dobu          1. prosince si Rumuni připomínají den vzniku moderního Rumunska, které se zrodilo spojením Transylvánie a Rumunského království právě 1. prosince roku 1918, po skončení první světové války. Důležité je v tuto chvíli zmínit datum vzniku samostatného Československa – 28. října 1918. Po druhé světové válce se obě země staly součástí východního bloku a v roce 1989 se po jeho rozpadu vydaly na cestu obnovy demokracie a tržní hospodářství. Do Evropské unie sice Rumunsko vstoupilo až 2,5 roku po vstupu České republiky, z dlouhodobého hlediska však bude i tento vývoj hodnotit jako krok společný a současný.

            Česká republika není pro Rumunsko, ani Rumunsko není pro Českou republiku klíčovým trhem. Vzájemné vztahy však mají velký růstový potenciál. Ten největší se skrývá v možnostech investování v Rumunsku. I rumunský trh nabývá na významu, jako odbytiště českého zboží. Vzájemný obchodní vztah je však nevyvážený. České exporty do Rumunska asi trojnásobně přesahují exporty proudící v opačném směru. U investic můžeme hovořit prakticky o jednosměrném toku. Tato situace však prospívá oběma zemím. Veškeré obchodní aktivity pak mají z dlouhodobého hlediska růstové tendence, které však byly na konci roku 2008 ukončeny nástupem celosvětové hospodářské recese.

            Krize na finančních trzích a následná recese globální ekonomiky celkově velmi negativně ovlivnila mezinárodní obchod. I obchod mezi Českou republikou a Rumunskem výrazně utrpěl a během roku 2009 došlo k jeho významnému snížení. Nejvíce se propadl export těch výrobků, které zároveň představují největší podíl na celkovém vzájemném obratu.

            Recese však postihla všechny významné obchodní partnery jak České republiky, tak Rumunska. U velkých partnerů se hledá odbyt hůře a podnikatelé si uvědomují, že v době krize je třeba hledat nové trhy a nové obchodní příležitosti. V souladu s tímto tvrzením dochází  v poslední době ke zvýšenému zájmu o české prostředí zejména ze strany rumunských podnikatelů - exportérů. Globální recese sice přerušila nepřetržitý růst vzájemné obchodní výměny od doby pádu komunistického režimu, jedná se však o efekt velmi dočasný.

            Jakmile krize odezní, vrátí se česko-rumunský obchod na rostoucí vlnu, přičemž intenzitu růstu můžeme očekávat ještě větší, než tomu bylo v minulých letech. Toto zvýšení může paradoxně způsobit hospodářská recese, která zapříčinila jeho prudký propad v roce 2009. Nutná diverzifikace podnikatelských aktivit nejvíce napomůže vztahům se zeměmi, jejichž vzájemný obchod není klíčový.

            Rozhodně musím zdůraznit potenciál Rumunského sektoru cestovního ruchu. Ať se jedná o pobyty u moře, cesty do přírody či zimní zájezdy, má Rumunsko mnoho co nabídnout. Rumunsku však pro rozvoj turistického ruchu stále chybí některé ze základních předpokladů, a to zejména nedostatečná infrastruktura a existence předsudků. Nejedná se rozhodně o neřešitelné problémy. Infrastruktura se dá vybudovat – je třeba pouze najít investora. Povědomí o Rumunsku jako o vynikající turistické destinaci se dá vytvářet vhodně zvolenými marketingovými nástroji.

 

Seznam zdrojů:

Tištěné zdroje

 [1]      CIHELKOVÁ, E. -- JAKŠ, J. Evropská integrace - Evropská unie. Praha:           Oeconomica, 2004.    ISBN 80-245-0854-0

 

[2]       PLCHOVÁ, B. Zahraniční ekonomické vztahy ČR. Praha: Oeconomica, 2007.    ISBN 978-80- 245-1285-3

 

[3]       TREPTOW, Kurt W. : Dějiny Rumunska, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2000, ISBN: 80-7106-348-7

 

[4]       PLCHOVÁ, Božena: Středoevropská dohoda o volném obchodě – CEFTA,       Praha, Oeconomica 2003, ISBN: 80-2450-480-4

 

[5]       Magazín Hospodářských novin Exportér, 2007, č. 1, podtitul: Rumunsko a          Bulharsko

 

[6]       BURFORD T. - RICHARDSON D.: Rumunsko, turistický průvodce, Brno, Jota s.r.o., 2001, ISBN:80-7217-042-2

 

[7]       Agentia pentru Strategii Guvernamentale (Agentura pro vládní strategie):            Explore Romania, Bukurešť, 2004, ISBN: 973-637-059-3

 

[8]       ILINITCHI Cristina: Analýza ekonomického vývoje Rumunska - od počátku      transformace po vstup do EU (diplomová práce), VŠE 2009

 

Internetové zdroje

 [1]      Informační web Ministerstva průmyslu a obchodu, www.businessinfo.cz

[2]       Český statistický úřad, www.czso.cz

[3]       Národní statistický úřad Rumunska, www.insse.ro

[4]       Mezinárodní měnový fond - World Economic Outlook Database, www.imf.org

[5]       Evropská Banka pro obnovu a rozvoj, www.ebrd.com

[6]       ARIS - Rumunská agentura pro zahraniční investice, www.arisinvest.ro

[7]       Eurostat, http://ec.europa.eu/eurostat

[8]       CzechTrade, www.czechtradeoffices.com

[9]       Česká centra, www.czechcentres.cz

[10]     EGAP, www.egap.cz

[11]     Česká exportní Banka, www.ceb.cz

[12]     Exim Bank, www.eximbank.ro

[13]     Česko-rumunská obchodní a průmyslová komora, www.crok.biz

[14]     Hospodářská komora české republiky, www.komora.cz

[15]     Stránky společnosti ČEZ – www.cez.cz a www.cez.ro

[16]     Stránka společnosti Zentiva – www.zentiva.cz a  www.zentiva.ro

[17]     Stánka společnosti Dacia, www.dacia.cz a www.dacia.ro

[18]     Internetový zpravodajský server iHNed, www.ihned.cz

[19]     Internetový zpravodajský server Deník, www.denik.cz

[20]     Internetový zpravodajský server Wall Street , www.wall-street.ro

[21]     Internetový zpravodajský server Deník, www.denik.cz

[22]     Internetový zpravodajský server Ziarul Financiar, www.zf.ro

[23]     Internetový zpravodajský server Rozhlas.cz, www.rozhlas.cz

[24]     Internetový zpravodajský server Gandul, www.gandul.info

[25]     Internetový zpravodajský server E15, www.e15.cz

[26]     Internetový zpravodajský server Ziare, www.ziare.com

[27]     Internetový zpravodajský server Aktuálně.cz, www.aktualne.centrum.cz

[28]     Internetový zpravodajský server 24auto, www.24auto.ro

[29]     Internetový zpravodajský server Hotnews, www.hotnews.ro

[30]     Turistický informační web Plaja, www.plaja.ro

[31]     Turistický informační web Dunajské delty, www.deltadunarii.ro

 

Osobní rozhovory

[1]       Mircea Borza – ekonomický a obchodní rada při Rumunském velvyslanectví        v Praze, rok 2009

[2]       Ing. Božetěch David – viceprezident Česko-rumunské obchodní a průmyslové    komory, rok 2009

[3]       Constantin Nica – bývalý ekonomický a obchodní rada pří Rumunském   velvyslanectví v Praze, rok 2007



Přílohy:

Vývoj kurzu ERDI České republiky a Rumunska vůči zbytku světa

 

Růst rumunského reálného HDP v porovnání s průměrným růstem v dalších zemích regionu (Česká republika, Slovenko, Polsko, Maďarsko a Bulharsko)

Komoditní rozdělení Česko-rumunského obchodu

Komoditní rozdělení českého vývozu do Rumunska, SITC 2, 2008

Komoditní rozdělení českého vývozu do Rumunska, SITC 2, 2008

Kód zboží

Název zboží

Hodnota EUR(tis.)

78

Silniční vozidla

349 021

67

Železo a ocel

132 016

77

Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n.

113 703

76

Zařízení pro telekomunikace a pro záznam a reprodukci zvuku

74 020

69

Kovové výrobky, j.n.

55 888

74

Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu, j.n.

53 189

81

Prefabrikované budovy; výrobky zdravotnické, instalační

47 474

79

Ostatní dopravní a přepravní prostředky

46 724

89

Různé výrobky, j.n.

45 988

55

Silice a vonné látky; leštící a čistící přípravky

41 224

66

Výrobky z nekovových nerostů, j.n.

38 667

62

Výrobky z pryže, j.n.

35 127

75

Kancelářské stroje a zařízení k automat. zpracování dat

33 373

84

Oděvní výrobky a doplňky

30 235

54

Léčiva a farmaceutické výrobky

27 218

58

Plastické hmoty v neprvotních formách

24 758

65

Textilní příze, tkaniny, tržní výrobky z nich, j.n.

22 849

64

Papír, lepenka a výrobky z nich

22 313

63

Výrobky z korku a dřeva (kromě nábytku)

21 471

04

Obiloviny a obilné výrobky

19 357

72

Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu

17 072

 

Komoditní rozdělení rumunského vývozu do České republiky, SITC 2, 2008

Kód zboží

Název zboží

Hodnota EUR(tis.)

77

Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n.

96 983

67

Železo a ocel

59 979

78

Silniční vozidla

45 497

68

Neželezné kovy

43 844

82

Nábytek a jeho díly

28 855

74

Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu, j.n.

25 731

62

Výrobky z pryže, j.n.

23 042

76

Zařízení pro telekomunikace a pro záznam a reprodukci zvuku

13 550

89

Různé výrobky, j.n.

11 041

85

Obuv

10 830

 

Pořadí zemí, ze kterých plyne do Rumunska nejvíce investic, stav k.28.02.2009

 

Prohlášení o autorských právech:

Výše uvedený text je upravenou diplomovou prací "Perspektiva česko-rumunských obchodních vztahů". Autor textu Petr David neručí za správnost uvedených údajů. Nekomerční využití textů je povoleno pouze s uvedením odkazu na tuto stránku v místě použití textu. Komerční využití textů je zakázáno. V případě dalšího zájmu o tuto práci prosím kontaktujte autora emailem (petrdavid@petrdavid.com)

 

NAHORU